Za pouhých šest zářijových dní letošního roku jsme zapomněli, že už dávno patříme k seniorům naší teplické organizace SPCCH. Ušli jsme totiž s mladistvým elánem a bez reptání pár pěkných kilometrů, rychle překonali únavu a „vyšplhali“ se s chutí na beskydské kopce a kopečky. Vychutnávali jsme barvy podzimu a rádi sytili plíce zdravým ovzduším. A co víc?
Naučili jsme se péct a jíst domácí chlebové placky (Chlebowa chata) ve skanzenu kysucké dědiny Vychylovka. Objevili jsme v pastýřském muzeu v Koňakowe tajemství výroby ovčích sýrů, které jsme také ochutnali a nahlédli jsme do prastarých chaloupek pastýřů. Svezli jsme se i úvratovou lesní úzkokolejkou… Ale to nebylo všechno.
Z lázeňského města Ustroň jsme vystoupali lanovkou (1640 metrů) do nadmořské výšky 851 metrů Zdatní turisté se ještě vydali dál na nejnavštěvovanější vrchol Slezských Beskyd Velká Čantoryje (995 metrů n. m), kde je česká rozhledna a srubová chata. Vyšlápli jsme si i na vrchol Obchodzita (895 metrů n. m), prohlédli si malebné Beskydy z ptačí perspektivy a poté se spěchali občerstvit do dřevěné krčmy. A jak to bylo dál?
Například v jednom jediném okamžiku jsme stáli jednou nohou v České republice, druhou nohou v Polsku a když jsme tou první nohou udělali krok stranou, tak jsme se dotýkali i slovenské země. No komu se takové kouzlení podaří? Na Trojmezí se totiž stýkají hranice tří států. Proto jsme také měli v peněženkách tři měny.
Ale teď trochu podrobněji. Najezdili jsme autobusem 1 400 km. „Velitel“ zájezdu byl náš zkušený Aleš Kleprlík, který má snad boty z toulavého telete. Nikoho z nás – 37 účastníků – nikdy nenutil k výšlapu ani k exkurzi a přesto se cca 95 % vždycky nechalo nalákat. Ale nikdo nelitoval. Zážitky stály za to!
Tak například hned první den jsme navštívili Štramberk, prohlédli si pamětihodnosti včetně náměstí Štramberská Trúba. Ochutnali jsme místní specialitu štramberské uši, o nichž je veršovaná pověst, že Tataři řezali obyvatelům uši, a tak následovala pranice a z ní potom vznikla místní tradice. V dalších dnech jsme zavítali do Staré Bystrice a počkali před slovenským orlojem, až se rozezní zvony a v okénku začnou pochodovat svatí. Bylo jich celkem 7.
Poslední den jsme se zastavili ve Frýdku-Místku na exkurzi do Marlenky – velkovýrobny dortů a dalších sladkých lákadel, která v těchto dnech už asi ochutnávají rodiny našich cestujících seniorů.
Ale ještě je třeba se zmínit, kde jsme přespávali. Bylo to v Polsku v pěkném komplexu Zagroň Istebna. V komplexu nechyběl obrovský krytý bazén s nejrůznějšími atrakcemi. Venku na kopečku se proháněly ovce a zvědavé kozy, které jsme si mohli pohladit. Přítulní byli i oslíci a koníček.
Za tak krátkou dobu jsme už začali rozumět polskému jazyku a zopakovali si i jazyk slovenský. Ano, je to tak – Slované se nezapřou a patří k sobě!
Věra Lukášková, teplická organizace SPCCH
Foto: Ing. Aleš Kleprlík