Babička Ústeckého kraje 2020, třiasedmdesátiletá Mostečanka Ilonka Šnorychová sice v celostátním finále soutěže, které se konalo koncem listopadu v Olomouci, na stupně vítězů nedosáhla, optimismus však neztratila. Do podobné soutěže by klidně šla znovu.
Jak jste vlastně na soutěž připravovala?
Popravdě ani moc ne. Já totiž na jaře prodělala covid se středně těžkým průběhem. Ale i když jsem se vyléčila, tak se až dosud potýkám se zdravotními potížemi, které jsem před nákazou neměla. Mám dechové potíže, bolesti v kříži, našli mi arytmii a beru léky na ředění krve. Takže jsem se moc připravovat nemohla. Ale během vystoupení jsem se snažila, aby to na mně nebylo poznat.
Sledujete zprávy a informace o šířící se pandemii?
Ano a dokonce jsem zařazena do studie, která covid zkoumá. Už jsem se dvakrát zúčastnila různých vyšetření a čeká mě to ještě jednou.
V celostátním finále to nevyšlo, ale jste Babičkou Ústeckého kraje 2020 – čekala jste stupně vítězů?
Nebyla jsem si jistá. Věděla jsem, že mám povedené vystoupení a vtipnou scénku. Jmenovalo se to veselá uklízečka a šlo o humornou scénku, ve které jsem měla roli uklízečky. Měla jsem na to oblečení jako pravá uklízečka a jeden kolega mi dělal sparing partnera. Myslím, že porotu zaujalo právě to, že šlo o vtipnou scénku, to tam nikdo jiný nedělal.
Byla tréma?
Byla velká. Já jsem vždy okoukla, co mají za vystoupení kolegyně. Řekla jsem si no tak snad. Nervozita tam byla.
Kdo vám v ústeckém domě kultury fandil?
Kvůli koronaviru tam se mnou byli jen dva kamarádi, jinak tam nikdo jiný nemohl.
Která z disciplín v soutěži byla pro vás nejtěžší?
Popravdě vůbec žádná. Rozhovor mi problémy nedělal, protože jsem upovídaná. (smích) Scénka mě bavila a problém nebyla ani přehlídka v šatech. Pro módní přehlídku jsem si vše pečlivě vybrala. Šaty i boty mi půjčila maminka moderátora Babičky roku Vládi Hrona. Zrovna šaty měla na jeho svatbě. My jsme dlouholeté kamarádky. Dokonce to Vláďa i během moderování soutěžního odpoledne vyzradil (smích).
Řekla jste si po vystoupení ostatních babiček, tak ta je dobrá?
To víte, že jo. Dokonce když už se vyhlašovalo a proběhla bronzová a stříbrná babička, tak jsem koukala, jak korunky ubývají. Už tam zbyla jen ta jedna zlatá, tak si říkám, to už není šance. Já si myslela tak na ten bronz. Když vyhlásili mě, tak jsem byla v šoku a málem jsem se radostí rozbrečela. Opravdu mě to překvapilo a hrozně moc potěšilo.
Kdo vás do soutěže nominoval? A litovala jste třeba, že jste do soutěže Babička roku šla?
Přihlásil mě manžel a nelitovala jsem ani chvilinku. Moc se mi to líbilo, krásná výprava, květiny, dárky. Nemůžu si vůbec na nic stěžovat. Ústí se opravdu vyznamenalo. Jen mi chybělo publikum, to bylo znát hodně.
Měla jste čas sledovat doprovodný program?
Na všechno jsem stihla koukat. Na zpěváky jsem se šla vždy podívat. S Petrou Černockou jsem se i vyfotila.
Na co z celé soutěže nezapomenete?
Na tu nádhernou atmosféru, byla to radost. Dokonce na to, že tam chybělo publikum, tak to všechno proběhlo bez chybičky. Na celé to soutěžní odpoledne budu vzpomínat jen v pozitivním smyslu, bylo opravdu skvělé. I porota byla sympatická. A to neříkám jen proto, že jsem vyhrála (smích).
Jak se vám, coby seniorce, žije?
Já žiju 73 let v Mostě, mám ráda celý Ústecký kraj. Chatu máme v Českém středohoří. Na Moldavu jezdím na běžky. Vlastně jen mi tady chybí moře (smích). Jsem spokojená. Jediné co mi život ztrpčuje, tak jsou skupinky nepřizpůsobivých, které se po Mostě toulají nebo se houfují v obchodech.
Je současná generace jiná, než byla ta vaše?
Určitě ano, my se uměli lépe bavit. Teď jsou mladí víc u mobilů a počítačů. My měli to mládí lepší, takové zábavnější.
Jaké máte tipy na udržení pozitivní mysli a dobré nálady?
Člověk musí být pozitivní. Velké panice nepropadám. To víte, že mi teď chybí teď společnost. Chodím teď jen tam, kam musím. Přeci jen se teď víc bojím. Covid bych znovu dostat nechtěla. Přece jen jsem ráda, že jsem se z toho dostala, podruhé by to už tak dopadnout nemuselo.