Jubilující malíř Vladimír Šavel chodí po světě s očima otevřenýma

  •  

Malíř, pedagog a kurátor teplické galerie Vladimír Šavel junior je rodák z Ervěnic, který ale žije dlouhá léta v Teplicích. V listopadu oslavil významné životní jubileum. A jak jinak než prací – velkou výstavou v Galerii Zahradní dům v Teplicích.

Jste úspěšným malířem, ale také učíte, která z těchto činností je nebo byla pro vás ta oblíbenější?

Nelze říci, že by některá z činností měla prioritu…souběžně jsem se svou uměleckou činností vždy učil. Ať na základní škole, lidové škole umění nebo na škole vysoké. A o oblíbenosti nelze mluvit vůbec. Jedna činnost prostupovala druhou, navzájem se obohacovaly, ale na druhou stranu i omezovaly a vyčerpávaly.

Uměl byste sám sebe jako malíře charakterizovat?

Jsem kreslíř, grafik a malíř, který je realista, a proto potřebuji bezprostřední kontakt s okolním světem. Ten je pro mne inspirací a impulzem. Jeho podněty rozvíjím a vždy směřuji k realitě nové, která je poznamenána mým JÁ.

Co byste řekl o své tvorbě, jak byste ji přiblížil?

V minulé odpovědi jsem naznačil směřování. Ve své tvorbě se zaměřuji na krajiny – zejména na městskou vedutu, zátiší – hlavně květinová a v poslední době na tvorbu figurální. Vše v kresbě, grafice či malbě. Mé podstatě nejvíce asi vyhovuje kresebný lineární záznam, který je následně propracován světlem a stínem v plně plastický účin. Často obohacen barvou, kdy z tmavé plochy jako solitéry vystupují v až barokním principu světla.

Na co se v tvorbě nejraději zaměřujete?

Jak jsem předeslal, tak v poslední době se zaměřuji hlavně na figuru. Jsou to otisky lidského – ženského těla, aktů, které doplňuji kresbou či malbou, stříkáním spreji, dalšími otisky – tisky a podob-ně. Snažím se zachytit půvaby a krásy ženského těla, byť mnohdy s hořkou lyričností a s lehce ironicky erotickým podtextem.

Kde berete inspiraci?

Inspiraci hledám všude ve svém okolí. Snažím se chodit s očima otevřenýma, dělat si kresebné záznamy nebo fotografuji. Ve svém archívu mám tak zásobu podnětů pro svou tvorbu.

Co pro vás malování znamená?

Výtvarná tvorba je pro mne vším. Jak říkával otec, den bez čárky je dnem ztraceným.

A co vás na malování nejvíc baví?

Nedá se říci, co člověka baví nebo nebaví. Snažím se pracovat na daném díle se zaujetím. Mnohdy jdou ruku v ruce radost, urputnost a řehole.

Pocházíte z uměleckého prostředí, mělo to v dětství na vás vliv?

Samozřejmě, rodinné prostředí, které bylo velice inspirativní, ovlivnilo mne i mého bratra. Chodili jsme k otci do ateliéru nebo s ním do plenéru, kde jsme kreslili a malovali, abychom následně některé kresby realizovali v grafice. Navštěvovali jsme výtvarné oddělení lidušky, kde učil. Chodili jsme modelovat k jeho kolegovi sochaři Václavu Kyselkovi, navštěvovali jsme ateliéry dalších výtvarníků a nasávali atmosféru a snažili se pro sebe zachytit věci podstatné pro uměleckou tvorbu. Vše nabyté a poznané nám umožnilo rozvinout i studium na střední uměleckoprůmyslové škole. U bratra pak studium na Akademii a u mne na katedrách výtvarné výchovy na pedagogické a filozofické fakultě.

Takže přísloví o tom, že jablko nepadá daleko od stromu, na vás a vašeho bratra sedí dokonale, co?

Ano, toto přísloví platí dokonale. Bez práce a píle by však jakýkoliv talent či vliv prostředí byly na nic.

Jste autorem mnoha výstav, která je nebo byla pro vás ta nejdůležitější?

Všechny realizované výstavy jsou důležité. Vystavuji a představuji svá díla, mé děti, které mám rád. Významná byla třeba výstava v Galerii Kulturmodell v německém Passau.

Vystavujete více v Čechách, nebo v zahraničí?

Výstavy realizuji doma i v cizině. Jednou převažují domácí, jednou cizí. V poslední době je však omezuji a spíše se zaměřuji na tvorbu v ateliéru. Času je nějak čím dál méně.

A co poslední výstava? Kde a kdy můžeme vidět vaše díla?

V polovině října byla zahájena velká výstava v Galerii Zahradní dům Teplice k mému životnímu jubileu. Výstavou Inventura 70 jsem totiž oslavil své 70. narozeniny.

Co komerční stránka umění?

Díky tomu, že stále učím, není pro mne komerční stránka umění prioritní…i když jakýkoliv prodej potěší. S mnohými pracemi se však ani rozloučit nechci.

Sice nejste rodilý Tepličan, ale žijete zde, jaký máte k městu vztah?

K městu Teplice mám vztah velice kladný, až vřelý. Jsem patriotem, neboť tak nádherné město, které znovu vstává z popela, si to zaslouží. Dokladem tohoto vztahu k městu je i množství vedut s jejími krásami, která jsem za ta léta, co zde žiji a tvořím, udělal.

A jaký je váš vztah k Ústeckému kraji?

Jak k městu, tak i vztah k našemu kraji mám velice pozitivní. Miluji tu krajinu lemovanou Středohořím a Krušnými horami, která se v posledních letech pomalu probouzí z mnohaleté devastace. Vyrážím sice za tvorbou i do jiných destinací, ale sem se rád vracím, tady jsem doma!

Máte v kraji nějaká oblíbená místa?

Budu se opakovat, nejoblíbenější jsou ale asi Teplice, kde žiji a pracuji. Ztvárnil jsem je v řadě obrazů a grafických cyklů.

Hodně cestujete, tak může porovnávat. Jak se podle vás žije seniorům u nás?

Sice hodně cestuji, ale nejsem schopen erudovaně posoudit a srovnat život seniorů u nás a v cizině.

Oslavil jste letos na podzim významné jubileum. Změnilo se tím pro vás něco?

Pominou-li zdravotní obtíže, tak nezměnilo a doufám, že nezmění!

Co děláte rád ve volných chvílích?

Abych se přiznal, příliš volného času nemám… učím na univerzitě v Ústí a v Liberci, kurátoruji galerii v Teplicích, ale hlavně se věnuji své výtvarné tvorbě. Ta je pro mne prioritní a dominantní. Veškerý volný čas proto věnuji své práci v ateliéru.

Určitě máte ještě plno plánů, prozradíte nějaké?

Plánů je hodně…ale, zatím ještě, pokud budu mít síly, přednášet na fakultě v Ústí i v Liberci, věnovat se zmiňované kurátorské činnosti v teplické galerii a hlavně umělecké tvorbě. Ještě jsem v ní neřekl poslední slovo. Úkolů je hodně.

1 komentář u Jubilující malíř Vladimír Šavel chodí po světě s očima otevřenýma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*