Tentokrát za Karlem

Foto: Karlovy Vary
  •  

Kdyby tehdy Karel spěchal, tak by udělal velkou chybu!  Ale tenkrát, ve 14. století, byl na vše čas. A tak lovecká družina v čele s králem Karlem IV. objevila v hlubokém lesním údolí termální prameny a tím to všechno začalo…  Dvanáctka našich zvídavých seniorů SPCCH Teplice sbalila kufry, 21. května zamávala Teplicím, nasedla do rychlíku a krajina za oknem se dala do pohybu směrem na západ. Kam? Do Karlových Varů. Město v západních Čechách je jen 110 kilometrů od Prahy a rozkládá se na soutoku řek Ohře a Teplé. Žije zde 45 500 obyvatel. V lázeňském městě je rozvinut sklářský a potravinářský průmysl. Od roku 1921 jsou Karlovy Vary na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Sedmidenní pobyt se odehrál v lázeňském domě Růže a byl spojen i s lázeňskými procedurami. Náš vedoucí zájezdu a pobytu Aleš Kleprlík nám dal svobodu, a tak si každý z účastníků udělal vlastní program, který se týkal nádherných výletů, procházek, návštěv historických památek i kulturních akcí, k nimž patřily i koncerty. Všichni jsme zavítali k „rozzuřenému vřídlu“ – Vřídelní kolonádě, která do výšky 12 metrů ve dne i v noci, neúnavně chrlí za minutu 200 litrů léčivého pramenu, který má 73,4°C.

A jak to bylo s vycházkami a túrami? Někteří z nás navštívili vyhlídku Jelení skok v nadmořské výšce 472 metrů. Historie nepřiznala, zda tohle zvíře skočilo z oné skály, asi by to nedopadlo tak dobře jako s pražským Šemíkem. Jiní naši zvědavci navštívili Motýlí dům. Tam zažili jaké to je v tropech a pocítili něžné doteky živých exotických motýlů, kteří jim usedali na ramena, nosy i do vlasů. V malém jezírku se čvachtala želvička, pak vylezla a motala se pod nohy návštěvníkům. Moc dobrou náladu neměla, pokoušela se ochutnat i protivné mužské tlapy v sandálech.

Další skupinka seniorů zavítala do městského muzea Jana Bechera, jemuž dodnes děkují milovníci slavného likéru. Becherovka se „narodila“ v 19. století, výrobcem je Josef Vitus Becher. Sláva mu!  Městské muzeum však nepojednává jen o obsahu v zelené placaté lahvičce, ale vypráví – a to dost podrobně  a hlavně zajímavě – o celé historii Karlových Varů. Samozřejmě, že se zastavuje i u Ludwiga Mosera – zakladatele světoznámé sklárny.

Srdce se nám rozbušilo, když jsme vstoupili do kostela Sv. Lukáše, který se změnil, po odsvěcení, v Muzeum voskových figur. Pozdravili jsme se s mnoha politiky, herci, hudebníky, vědci i s mučiteli a také katy, kteří zrovna trestali vězně. Jednomu zrovna …fuj …vytrhávali hákem oko!

Z  této strašidelné prohlídky bylo třeba zažít něco hezkého a to dokonale nabízel Vánoční dům – zámeček Doubí. Tam se na nás usmívalo 12 427 medvídků. Nikoliv živých. Byly to hračky našeho dětství. A proč se zámeček jmenuje Vánoční dům?  Když už jsme začali žvatlat a šišlat, okamžitě jsme využili té možnosti a prohlédli si nádhernou výstavu všemožných vánočních ozdob, figurek, andílků…všude světýlka a vůně purpury. No kdo si takto může užívat vánoční atmosféru v květnu?

Celí rozněžnělí jsme se šli schladit do Grand hotelu Pupp, kde noc pro jednu osobu stojí 3 150 korun. Spát se nám nechtělo, tak jsme si dali kávičku a štrůdl. Výše našich důchodů to unesla. Při návštěvě největšího hotelu Imperial, kam jsme se dostali lanovkou, jsme byli odměněni krásným pohledem do údolí Karlových Varů. Banda Petra Knorra ještě vyfuněla na Goethovu rozhlednu. Odměnou jim byly unavené nohy, ale také nádherný pohled na lázeňské město.

Sedm dní uteklo, absolvovali jsme každý den tři lázeňské procedury, využili všechny možnosti osobně se co nejvíce dozvědět, jaké poklady máme u nás doma, a tak jsme zamávali lázeňskému městu a hurá do Teplic! Zážitky nám nikdo nevezme a o tom to je!

Věra Lukášková, SPCCH Teplice

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*