Je známá svým sametovým hlasem, který se zaryl pod kůži několika generacím. Nestárnoucí zpěvačka Jitka Zelenková, která letos oslavila třiasedmdesáté narozeniny, miluje adventní čas, který si se svými fanoušky užívá plnými doušky.
Blíží se Vánoce. Máte ráda adventní období?
Mám ho moc ráda! Hlavně proto, že se vždycky těším na vánoční koncerty, které mě v prosinci spolu s mou kapelou čekají. Mají krásnou a velmi specifickou atmosféru. Vím, že to může znít jako klišé, ale opravdu mám pocit, že na těchto koncertech, v období, kdy se blíží Vánoce, jsou si lidé nějak blíž. A díky tomu jim můžu být ještě blíž i já. Kontakt s publikem je pro mě velmi důležitý a právě při vánočních koncertech si ho užívám plnými doušky.
Kupujete dárky s předstihem nebo spíš na poslední chvíli?
Zásadně na poslední chvíli! Dlouho si vždycky lámu hlavu tím, čím své blízké nejvíc potěším. A protože nejlepší nápady u mě přicházejí pod tlakem, většinou je to, až když opravdu hoří. Obdarovávám ale moc ráda a vždycky pozorně sleduju reakce obdarovaných. Z těch mám vždycky největší radost a nejlepší pocit.
Co nejvíc potěší vás?
Když se trefím s výběrem! (smích) A když se mi povede bramborový salát. Mám, asi jako každý, kdo ho připravuje, náš starý rodinný recept a dávám si na jeho přípravě hodně záležet. Zásadně ho chystám den dopředu, aby se dobře odležel.
Dodržujete nějaké vánoční zvyky, či tradice? Pečete cukroví, zpíváte koledy?
Přiznám se vám, že cukroví jsem nikdy nepekla. Nemám k tomu vztah. Naštěstí mám ale dobrého kamaráda, který se v pečení vánočního cukroví opravdu vyžívá. Je to jeho specialita a každý rok peče minimálně 25 druhů. Přála bych vám jeho cukroví ochutnat. Je božské! A se zpíváním u vánočního stromečku je to u mě taky marné. Chtějte po zpěvačce, která ty písničky zpívá celý měsíc předtím, aby si je na Štědrý den užila a s chutí zazpívala znovu! (smích)
Sršíte energií. Máte na to nějaký recept, klíč k úspěchu?
Kdybych měla nějaký univerzální recept, věřte, že bych se o něj už dávno podělila. Já jen vím, co funguje na mě. Ráno, když vstanu, mám několik rituálů, které se snažím dodržovat stůj co stůj. Ještě než se obleču, jdu si na pár minut zacvičit na terasu – v létě, v zimě, to je jedno. Dám si studenou sprchu a svoji oblíbenou snídani, většinou vločky, jogurt, med a čerstvé ovoce, k tomu zelený čaj, sklenici vody s citronem a pak velké slabé kafe. A až pak vyrážím do světa. Dělám to tak už spoustu let a nedovedu si představit, že by to bylo jinak.
Prozradíte, jak se udržujete v kondici a čím si udržujete dobrou náladu?
Kromě dennodenního cvičení, abych to svoje tělo pořádně rozhýbala, chodím taky několikrát týdně do kryokomory. Je to taková malá kabinka, kam se vlezou maximálně tři čtyři lidé, ve které je minus 120 stupňů. Strávíte tam třeba tři minuty a má to fantastické účinky. Nejen na zdraví, ale taky na dobrou náladu. Každý rok si taky dopřávám řecké slunce a moře. Jezdím už víc než dvacet let na Krétu, pořád na to stejné místo. A stejnou nabíjecí a ozdravnou kúrou je pro mě i pravidelný pobyt v třeboňských lázních Aurora. Miluju to tam a moc ráda se tam vracím. Nejen kvůli procedurám, ale i kvůli krásné přírodě a milým přátelům, které jsem si tam za ta léta našla. Podobné to mám i v Harrachově, to je zase má zimní destinace, kde si užívám sníh a běžky.
Když se řekne Jitka Zelenková, tak každý asi zmíní vaše kudrnaté vlasy. Ale neštvaly vás někdy?
Řeknu vám to popravdě. Štvou mě každý den! (smích) Spousta lidí si myslí, že můj účes nevyžaduje žádnou velkou údržbu. Že prostě ráno vstanu a jdu. Jenže opak je pravdou! Kudrnaté vlasy jsou velmi náročné na udržování, to mi snad potvrdí každý, kdo je má. Nejen, že k nim potřebujete speciální přípravky, ale taky vyžadují pravidelnou a důkladnou péči. Ale rozhodně si nechci stěžovat, vždycky říkám, že nosím na hlavě svoje logo a už nikdy bych svůj účes nezměnila. Patří ke mně, tak jako moje písničky.
Chtěla jste se věnovat umění odjakživa?
Jako malá jsem chtěla být doktorka, nebo zdravotní sestra. Zájem o hudbu ve mně ale od malička pěstovali rodiče, hlavně tedy tatínek. Jako dítě jsem hrála na klavír, i když jsem od jistého věku cvičila jen nerada. V pubertě jsem toho nechala úplně, ale v té době už jsem začala zpívat. Zpěv mě úplně pohltil a je to tak dodnes.
Potýkáte se i po těch letech na pódiu s nervozitou, nebo to zvládáte takzvaně levou zadní?
S nervozitou je to čím dál horší! (smích) Nemyslete si, že když zpívám už tolik let, kolik zpívám, že bych přišla na pódium a neměla trému. Vím, že musím přijít na jeviště vždycky jako suverén, ale první chvíle, než začnu zpívat, jsou pro mě vždycky velký nervák. A čím jsem starší, tím je to větší nervák!
Zpívají si fanoušci s vámi vaše hity, jako je Bez lásky láska není nebo Máme si co říct?
Zrovna včera jsem měla vystoupení, kde si všichni se mou pobrukovali Mít svůj kout. To mě vždycky moc potěší. Někdy si i zpívají, ale nejvíc mě zasáhne, když vidím, jak někdo při mém zpívání začne plakat. Je to známka, že prožívá silnou emoci a o to mi při zpívání jde především. Zapůsobit takhle na publikum. Většina mých písniček je o lásce a s tou má většina z nás své zkušenosti, prožitky. Lidé za mnou po vystoupení často chodí a vypráví mi, jaké silné vzpomínky se jim při některé z mých písniček vybavily. A to mě těší.
Dá se říct, kterou skladbu máte vy sama nejraději?
To opravdu říct neumím. Za ta léta je těch písniček tolik, které se mi vryly pod kůži, že by nebylo fér zmínit jenom jednu. Všechny písničky, které zpívám, zpívám ráda a jsem šťastná, že je zpívat můžu. Že je pro mě někdo složil nebo vybral a že k nim mám nádherné texty, které mají obsah a se kterými se můžu ztotožnit.
Roky jste vystupovala s Karlem Gottem, ale kdo vám z osobností, se kterými jste se za ta léta v showbusinessu setkala, nejvíce přirostl k srdci?
To je podobné jako s těmi písničkami. Karel byl samozřejmě v mnoha ohledech mimořádný a jedinečný a nemá srovnání. Byl pro mě celá ta léta nejen šéfem, ale taky vzorem a postupem času i přítelem. Nikdo další takový už tady není. Ale opravdu ráda a s láskou vzpomínám i na další kolegy, se kterými jsem měla možnost pracovat – Karel Černoch, Karel Zich, Karel Svoboda – vidíte, samí Karlové, ale to je jen náhoda. Také klavírista Rudolf Rokl, řada dalších skvělých muzikantů, moji skvostní textaři Eduard Pergner, Eduard Krečmar a Pavel Vrba. Ti všichni byli zároveň mými velkými kamarády. Dnešní showbusiness už je trošku jiný, než před lety. Ale i tak v něm mám řadu spřízněných duší.
Ohlížíte se za něčím ve vaší kariéře s nostalgií?
Nerada se zavrtávám s nostalgií do dávné minulosti. Uchovávám si krásné vzpomínky na mnoho chvil, které už se nevrátí, a mnoho lidí, kteří už nejsou na tomto světě. Ale žiju přítomností a tím, co bude. Jsem ráda, když se mám na co těšit.
Co v současné době chystáte po hudební stránce, na co se mohou fanoušci těšit?
Na příští rok máme s kapelou hodně plánů. Hned po Novém roce nás čekají tradiční plesy a chystáme taky jeden velmi speciální valentýnský koncert. Víc ale zatím prozradit nemůžu. Postupně budu svým příznivcům všechno odtajňovat na svých sociálních sítích.
Fungujete na sociálních sítích, máte svoje trička. Je to v současné době nutností být na sítích vidět?
Já jsem ráda v kontaktu se svým publikem. A v době covidu ani jiná možnost než sociální sítě nebyla. Myslím, že v dnešní době je tento typ kontaktu opravdu důležitý. A trička jsou taková milá pozornost pro fanoušky mých písniček. Uvědomila jsem si, že názvy některých z nich jsou vlastně slogany, které zlidověly a na tričko se skvěle hodí – Bez lásky láska není, Máme si co říct. Moc mě těší, když mi někdo pošle fotku v mém tričku a připíše k tomu třeba hezký vzkaz.
Pojí vás nějaká hezká osobní či profesní vzpomínka s nějakým místem v Ústeckém kraji?
Určitě se mi vybaví Děčínská kotva, kam jsem jezdívala moc ráda.
Pamatujete si, kdy jste v některém z tamních měst naposledy koncertovala?
Vybavuji si z nedávné doby vystoupení v Litoměřicích na Zahradě Čech, v Dubí u Teplic a v Mostě. A doufám, že se k vám na sever Čech zase brzy podívám.
Jak vlastně trávíte volný čas, máte nějaký velký koníček?
Víte co, já mám pocit, že žádný volný čas nemám. (smích) Pořád se snažím něco dělat a být aktivní. Navíc jsem nikdy žádný velký koníček ani neměla. Můj život prostě naplňuje hudba.