Začalo to tiše a nenápadně. Stejně jako koronavirová pandemie. Jiřetínský azylový dům pro matky s mentálním postižením a jejich děti potřeboval ochranné pomůcky pro personál. Krize se blížila k vyhlášení nouzového stavu a roušky nepřicházely.
Nezbývalo, než je v domově ušít. Na prvním šicím stroji, který domovu darovala místní podnikatelka, se ušily první desítky ústenek pro všechny obyvatele domova. Další šicí stroje si přinesly zaměstnankyně charity. A šilo se dál. Klientky pomáhaly, stříhaly látku, odebíraly a zažehlovaly roušky. Další dvě stovky roušek putovaly ke starostovi Jiřetína pod Jedlovou pro všechny obyvatele obce.
Maminky se postupně osmělily, ukázalo se, že jsou velmi šikovné a začaly samotné šít na strojích. Pomáhaly i děti, jindy značně neklidné. Další stovky roušek dostala nedaleká nemocnice, domov seniorů, terénní zaměstnanci ČEZ, pečovatelská služba, pro roušky si přijížděli i lidé z okolních vesnic. Šičky se nezastavily ani po uspokojení potřeb lidí v okolí. Řekly si, že by bylo škoda přestat. Při práci panovala dobrá nálada a poděkování za roušky hřála na srdcích. Ještě zvýšily tempo a roušky začaly posílat oproti prosbám z celého kraje.
Stovku poslaly i nám, aby je Seniorské listy mohly předat osamělým seniorům a také zdravotnicím domácí péče. Jejich produkce dosáhla za několik dnů bezmála čtyř tisíc roušek. Jiřetínští využili i neplacenou doručovací službu České pošty a výrobky posílali v průhledných obalech. Bohužel, výhodná služba měla i jednu nevýhodu. „Ztratilo“ se při ní, na šest set roušek. Od roku 1992 je Domov sv. Máří Magdaleny v Jiřetíně pod Jedlovou součástí zdejší obce. „Víme, že jsme pro obec jistou zátěží, a tak jsme moc rádi, že jsme jí mohli našimi rouškami trochu pomoci,“ říká vedoucí střediska Marcela Dvořáčková.
Až dnes, kdy díky vzedmuté vlně pomoci a lidové produkci statisíců kusů ústenek klesla poptávka, zvolnily na padesát roušek denně. Ale pořád se ke strojům vracejí. Nechtějí se ještě vzdát pocitu potřebnosti a sounáležitosti.