Legenda české populární hudby, od 50. let stálicí československého hudebního nebe. Pořád plná energie a šarmu. Nestárnoucí Yvetta Simonová, která letos na podzim oslaví 90. narozeniny, stále jezdí po vystoupeních a zpívá. Její mimořádnou oblibu dokazuje i to, že si ji v rámci projektu Ježíškova vnoučata přáli vidět mnozí senioři.
Blíží se jaro, jak se na něj těšíte?
Těším se na něj moc, každý rok. Mám ráda to období, kdy všechno rozkvete a nabere energii.
Co vlastně děláte ve volných chvílích? Jste třeba zahrádkářka?
To vůbec, bydlím v bytě. Ale mívala jsem chalupu v Krušných horách, kde jsem byla v přírodě ráda.
Máte pořád plno energie, máte nějaký zvláštní recept?
Já jsem pořád mezi lidmi a díky tomu se držím v dobré kondici, nabíjejí mě i má vystoupení. Denně cvičím a cvičím i hlas, z čehož asi nejsou nadšení sousedé. Můj život se točí pořád hodně kolem zpívání, já bez publika nevydržím.
A jak se udržujete v kondici?
Každé ráno se snažím cvičit. Dělám to už od čtyřiceti let, pravidelně a baví mě to. Denně, hned jak vstanu, abych se rozhýbala. Myslím, že ta pravidelnost je důležitá.
Jak pečujete o svůj hlas?
Zpívám a zpívám už od rána. Musím se denně rozezpívat. Pořád hlas trénuji, rozsah sice zůstává, ale i tady je věk znát.
Trpíte ještě teď třeba trémou nebo už je to rutina?
Není to přímo tréma, ale takové to rozechvění před vystoupením. A tím trpím stále.
S Milanem Chladilem jste byli hodně populární dvojice. Jak to šlo, když jste po jeho smrti, musela začít znovu sama? Byl to začátek od „nuly“?
Milan Chladil byl můj pěvecký partner, přítel a velmi blízký člověk, takže když zemřel, tak to by velice těžké. Navíc odešel náhle. Takže to byl šok. Vždy když vám odejde blízký člověk, tak je to těžké.
Prý vám lidé říkali „paní Chladilová“? Opravdu? Jak to?
Někteří fanoušci se domnívali, že k sobě patříme i v soukromém životě a taky třeba při autogramiádách se občas někdo přeřekl. Navíc jsme bydleli ve stejném domě, ale vždy jsme byli opravdu jen kolegové a přátelé.
Proč jste zvolila sólovou dráhu? Nenašla jste si nového partnera?
Milan Chladil i Karel Vlach mě opustili předčasně. Pak jsem vystupovala třeba s Karlem Hálou. Mám ale štěstí na Milany. Hodně představení jsem udělala s klavíristou Milanem Dvořákem a vystupuju s Milanem Drobným. Dobře nám to spolu vychází, zpíváme duety. Ale zpívám i sama.
Váš pseudonym vymyslel kdysi Jan Werich. Je to tak?
Ano, po svatbě se moje příjmení změnilo na Spurná, ale podle Jana Wericha neznělo Yvetta Spurná moc atraktivně a hvězdně. A řekl mi, že se s tímhle jménem nemůžu stát velkou zpěvačkou, tak mi navrhl Simonovou – aby zůstal zachován monogram Y. S. Křestní jméno s dvěma t, co mi dala maminka, bylo podle Wericha prý v pořádku.
Kdo vám z osobností, se kterými jste se za ta léta setkala, nejvíce přirostl k srdci?
Já měla to štěstí, že celý můj život provázeli velké osobnosti. Nezapomenutelný je třeba právě Jan Werich. Nebo nezapomenu na moderátora Vladimíra Dvořáka, který nás dal dohromady s Milanem Chladilem. On uváděl pořady s orchestrem Karla Vlacha a napadlo ho, abychom si zazpívali duet „Až budeš má“. No a od té doby jsme spolu vystupovali.
V devadesátých letech se v ČR roztrhl pytel s muzikály. Nechtěla jste si v nějakém zahrát/zazpívat? Případně v kterém a jakou roli?
Já jsem v muzikálech hrála. Jako zpěvačka a herečka jsem vystupovala v Divadle Na Fidlovačce v Hello, Dolly a účinkovala jsem i v karlínském Hudebním divadle.
Před pěti lety jste vydala zlatou kolekci svých hitů? Chystáte nějaké další CD?
Já nechystám nic, záleží, jestli se neozve třeba nějaká nahrávací společnost.
Máte blízko k Ústeckému kraji?
Mám blízko ke všem krajům, miluji lidi, publikum, takže cestování k tomu patří. Ale například ke Krušným horám mám velký vztah. Ale často sem jezdím a vystupuji, jak sama, tak třeba s Josefem Zímou.
Často vystupujete v domovech pro seniory v Ústeckém kraji. Proč? Máte k seniorům nějaký zvláštní vztah….
Sama jsem senior, takže jsou mi senioři blízcí. Stále několikrát do měsíce koncertuji. Publikum, které mi zůstalo, je ta největší láska mého života.
Jaké publikum senioři jsou?
Zpívání a publikum, které je mi věrné, mě pořád drží při chuti k životu a senioři jsou jako publikum výborní.
Zpívají s vámi vaše hity? Děti z Pirea, My dva a čas, Dáme si do bytu…
To víte, že jo. Takže když mi náhodou vypadne text, tak mi ho nahodí. Naštěstí se to ale moc nestává, texty si zatím pamatuji.
Kterou skladbu vlastně vy sama máte nejraději?
To se nedá říct, v tom množství vybrat jednu.
Máte ještě nějaké přání, které by se vám mohlo splnit?
Vysloveně přání ne, ale samozřejmě si nejvíc přeji zdraví. Pokud jste mladý, neřešíte to. Ale ve stáří ubývá sil a už není z toho života taková radost.
Jak se podle vás žije seniorům v ČR?
Myslím, že to není špatné, hlavně pokud slouží zdraví, to je pak všechno lepší. Já nemám ráda takové to stěžování na všechno možné. Prostě léta tady jsou a nedá se nic dělat. Snažím se brát všechno z té lepší stránky. A pokud člověk nemá vyloženě nějaké strašné trápení, tak to funguje.
Profil:
Yvetta Simonová se narodila 4. 11. 1928, vystudovala obchodní akademii v Praze. V letech 1953–1960 zpívala s Orchestrem Zdeňka Bartáka a začala spolupracovat s Orchestrem Karla Vlacha. V šedesátých až osmdesátých letech nazpívala spolu s Milanem Chladilem desítky duetů. Žije v Praze a má syna Tomáš Spurného.