Lenka Jaremová (Ústecké fórum občanů) má na ústeckém magistrátu na starosti seniorskou politiku. Je také tajemnicí Rady seniorů města Ústí nad Labem.
Rada seniorů, to zní jako rada starších?
Ale ono to tak je. Radu seniorů vedení jmenovalo před třemi roky. Jsou v ní zástupci jednotlivých seniorských klubů v Ústí a stále se nám rozrůstá. Letos byl jmenován další člen. Zasedají jednou měsíčně.
Co taková Rada seniorů řeší?
Všechno, co se seniorů v Ústí týká. Od chybějících laviček, MHD až ke svým aktivitám. Jejich připomínky jsou tlumočeny buď vedení, nebo mají hosta. Třeba ředitele městské policie, dopravního podniku a podobně. Kluby se scházejí pravidelně v restauraci Domu kultury. Schvalují si měsíční harmonogram. Ten pak můžete najít v Domě kultury, informačním středisku, na stránkách města, ale třeba ho posílám i do lékařských ordinací.
Město jim každý měsíc zajišťuje program?
Ne tak úplně. Původní myšlenka posadit seniorské kluby k jednomu stolu a aktivizovat je se povedla. Kluby spolupracují, dávají si tipy, radí si, ale pobaví se i na společných akcích, které pro ně město pořádá. Je to Den seniorů, na který je v rozpočtu města vyčleněno 250 tisíc korun, anebo MDŽ. Zájem bývá veliký. A to je dobře. Tvrdím, že senioři se už napracovali dost a teď už si mají užívat. Myslím, že tohle město jim má co vracet. Takže město je nevodí za ručičku, ale pomáhá jim. Už podruhé vyhrál náš klub krajskou cenu o nejaktivnější seniorský klub. Loni to byl Svaz důchodců ČR a předloni Klub Loko depa Ústí. V dnešní době jsou senioři nejvíce ohrožení sociálním vyloučením, takže vidět jejich komunikaci tváří v tvář, že nesedí doma, ale jsou mezi svými vrstevníky, je přece super.
Má tato spolupráce oboustranný přínos?
Rozhodně! Město tak získalo opravdu velikou sociální síť seniorů cca 2500, přes kterou se k seniorům dostávají důležité informace. Například po sérii přepadení seniorů jsme mohli okamžitě zareagovat a uspořádat několik přednášek o bezpečnosti. Díky Radě seniorů se řešili takové věci jako chybějící zábradlí u Domu kultury, navazující spoje MHD, bezbariérový přístup do bazénu a podobně. Za to jim patří velký dík. My na oplátku zajišťujeme prostory k jejich setkávání, pořádáme již zmiňované akce, poskytuje dotace. Velký dík určitě patří i panu Dorantovi, který v restauraci pro seniory nastavil velmi nízké ceny.
Vedete i trénink paměti pro seniory. Co si pod tím představit?
Vždy mám připraveno několik stránek úkolů, které mají záběr od literatury, přes chemii až třeba k ruštině a společně je pak luštíme. Chodí mi asi 40 seniorek a všechny do jedné jsou neskutečně sečtělé a pálí jim to. Vždycky říkám, že posadit proti nim maturitní ročník, tak mu natrhnou triko.
Kolik to pro seniory stojí?
Nic. Je to zdarma. Ve spolupráci s DDM mají i malířský kroužek nebo počítače. V Domě kultury se schází i skupina žen na relaxační cvičení nebo pěvecký kroužek. Město loni poprvé vypsalo dotační titul pro seniory a ten slouží právě na tyto akce a aktivity.
Na co jste pyšná?
Že se nám povedlo dát tolik seniorů dohromady. Že máme vlastní seniorskou výtvarnou soutěž. Že jsme loni uspořádali nádhernou výstavu jejich obrazů. Že nám fungují kroužky. Že se řady aktivních seniorů rozrůstají. Že se na mne obrací senioři už i z jiných měst. Že to funguje, i když stále je co zlepšovat. A že to „moji“ senioři ocení. Když říkají, děkuji, vědí, že to má pohladit. Není to pro ně jen slovo. A pro mne také ne. Taková práce pak těší.