Canisterapie, kterou do nemocnic přinášejí nadšenci z řad chovatelů psů, má ve spektru dobrovolnické činnosti nezastupitelné místo. Znovu to připomněla přednáška zkušené lektorky, canisterapeutky a ergoterapeutky Lenky Macháčkové a jejího svěřence Artíka v ústecké nemocnici. „Canisterapie je motivací na straně jedné, a na straně druhé umožňuje pacientovi nahřát svalové jádro. Psa nemůže žádný přístroj nahradit. Jde i o psychickou podporu od této němé duše, která je prostě jiná než od druhého člověka,“ vysvětlila canisterapeutka.
Psa je potřeba začít připravovat již od štěněčího věku, zaměřením na větší socializaci, pohyb mezi lidmi. „Musí znát městský ruch, pachy… Je nutné maximálně se v tomto směru psu věnovat. Neméně důležitá je pro zvíře péče o jeho psychiku, protože práce je pro něj velmi náročná,“ zdůraznila lektorka.
Na setkání byl Artík, který je podle jeho majitelky nejšikovnější z trojice jejích psů. „Donedávna jsem měla i jeho maminku Kessy, která bohužel zemřela. Fenka i v době své nemoci – měla zhoubný nádor na plicích – chodila na plicní oddělení, aby pacientům ukázala, že někdo stejně nemocný může za nimi docházet. A to bylo opravdu úžasné! Pro canisterapii mám i Artíkovu sestru Abbie a dvouletou Báru, která se ještě zaučuje,“ představila psí tým Lenka Macháčková.
Z canisterapie mají užitek i pacienti v Litoměřicích. Tady se věnuje canisterapii Pavla Struhová. „Pracuji jako fyzioterapeut na Rehabilitačním oddělení Nemocnice Litoměřice a mám labradora Milly. S touto tříletou fenkou vykonávám na lůžkových odděleních nemocnice canisterapii. Je mi velkým a úžasným pomocníkem při práci,“ dodala Struhová.