…s Miluškou usedly jsme k dubovému stolu (nebo z čeho ten konferenční stolek byl), otevřely jsme láhev bílého vína a daly jsme se do skvostného drbání. Vínko se nám vůbec – ani zprvu – trpké nezdálo a řeči plynuly jak voda v paneláku. Prostě to bylo tak.
Miluška Bálešová mě pozvala k sobě domů, abychom si zpestřily slunečné odpoledne. Její teplický byt dýchá láskou k lidem. Skříňky se prohýbají pod soškami, keramickými talířky, srdíčky, vázičkami… tak jak to bývá v bytech dříve narozených. Každá věc je dárek od někoho milého a váže se na ni vzpomínka. Ale uprostřed všeho se třpytí diadém! Ano, jsme u babičky roku 2019, která zvítězila v krajském kole v Ústí nad Labem a poté si z celostátního kola v Olomouci odvezla bronz.
Jak Miluška tráví domácí vězení jménem koronavirus?
„Každý den chodím po balkóně sem a tam. Bydlím v 5. poschodí, tak mám pěkný výhled na Teplice a Krušné hory. Balkón je dlouhý 6 metrů, obvykle se po něm projdu 80 x. Jen za duben jsem takhle našlapala 19 kilometrů! Každé ráno ještě asi tak 20 minut cvičím. Když už patřím do rizikové skupiny obyvatelstva, tak se přece nebudu doma nudit. Letos oslavím 85. narozeniny, tak chci být na tu slávu fit!“
Co dodat? Vůbec nic! Zvládly jsme půl lahve lahodného moku a já šla v pohodě domů. Můj balkón také měří 6 metrů. Že bych zítra vyrazila na túru?
Věra Lukášková, ZO SPCCH Teplice