Světová královna krásy z roku 2006 Taťána Gregor Brzobohatá, dříve Kuchařová, se rozhodla pomáhat dříve narozeným. Její nadace Krása pomoci na podzim slaví desetileté výročí a za tu dobu rozdělila mezi neziskové organizace věnující se seniorům na 30 milionů korun. Od roku 2015 spolupracuje s OSN a v rámci projektu Doma bez obav pomohla tisícům seniorů, aby mohli žít důstojně doma.
Svou nadaci jste založila s tím, že od začátku bude pomáhat seniorům?
Od začátku pomáhá seniorům. Čím dál tím víc si uvědomuji, že to zaměření se na pomoc seniorům bylo správné rozhodnutí. I vzhledem ke stárnutí populace.
Proč jste se zaměřila právě na seniory?
Důvody jsou dva, zaprvé mám velmi pěkný vztah se svými prarodiči, oni mě vlastně vychovávali. Chtěla jsem jim to nějak vrátit zpátky. Také jsem si nechávala udělat průzkum, kterým tématům se kolik organizací věnuje, a z toho vzešlo, že seniorům pomáhá nejméně organizací.
A myslíte, že se během těch deseti let senioři u nás změnili, mají třeba jiné potřeby?
Hlavně je třeba říct, že senioři jsou velmi různorodá skupina. Mezi 65letým a 85letým seniorem je 20 let rozdíl. Mají tedy i jiné potřeby. Jinak si myslím, že naše cílová skupina, tedy starší a osamělí senioři, kteří již nejsou plně samostatní, mají potřeby stále podobné. Potřebují, aby s nimi někdo trávil čas, aby se o ně někdo zajímal a aby jim někdo pomohl s věcmi, na které sami nestačí.
V čem všem konkrétně vaše práce v nadaci spočívá?
Podporujeme finančně neziskovky, které pomáhají seniorům. Za 10 let jsme je podpořili částkou 30 milionů korun. Máme také vlastní projekt Doma bez obav. V rámci něj koordinátorky péče propojují osamělé seniory se službami domácí péče, které jim umožní žít ve svém domácím prostředí, ale o kterých sami senioři nevědí, nebo o ně neumějí sami požádat. Cílem tohoto projektu je zajistit důstojný život seniorů ve vlastní domácnosti jak nejdéle je to možné. Takto Nadace Krása pomoci pomohla tisícům seniorů, kteří by jinak museli předčasně do ústavní péče.
Jak se během deseti let nadace vyvinula, na co jste nejvíc hrdá a co bylo podle vás nejnáročnější?
Jsem hrdá právě na to, že jsme se od finanční pomoci jiným projektům dostali k vlastním projektům. Také jsem hrdá na to, že od roku 2015 spolupracujeme s OSN a že máme prostor mluvit i na zahraničních konferencích a dívat se tak na problematiku stárnutí populace globálně.
Jak se podle vás žije seniorům v Česku?
V zahraničním srovnání to není vůbec tak špatné, jak asi čekáte, že odpovím. J Záleží ale samozřejmě také na tom, s kým se chcete srovnávat. Na Skandinávii a západní Evropu rozhodně nemáme. Velký prostor pro zlepšení tu rozhodně je. Nemluvím jen o výši důchodech, která je zvlášť u žen velmi nízká, ale o přístupu k seniorům, o veřejném prostoru, který by k nim měl být mnohem přátelštější, o mezigeneračním propojování apod.
Jakou pomoc senioři nejčastěji potřebují?
Naše cílová skupina je specifická, takže se mi obtížně odpovídá obecně. Jak jsem říkala, mezi seniory jsou velké rozdíly. Naši klienti nejvíce potřebují pomoc zorientovat se ve složitém systému sociálních služeb, pomoc s formuláři a různými žádostmi a potřebují individuální a flexibilní přístup.
Jak se za dobu působení nadace změnil váš pohled nebo způsob chování k seniorům?
Myslím, že až tak moc se nezměnil. Od začátku se s nimi cítím přirozeně a ráda si s nimi povídám. Jejich životní příběhy jsou neuvěřitelné. Pomáhá mi to uvědomit si, co je v životě důležité, zklidnit se a užívat si každý den naplno.
Jaké jsou plány nadace do budoucna?
Rádi bychom rozšířili projekt Doma bez obav i mimo Prahu. Pracujeme také na novém projektu Zlatá práce, který bude pomáhat s hledáním práce lidem 50+. A budeme pokračovat v tom, co děláme teď.
Změnil se třeba váš vztah k vašim vlastním prarodičům?
Ne, rozumíme si stále skvěle a navštěvujeme se.
Hodně jste se věnovala také tématu inkontinence, co vás k tomu vedlo?
Souvisí to s tématem nadace, proto jsem byla oslovena. Hledali někoho, kdo už se podobným tématem zabývá a kdo by to uměl přirozeně odkomunikovat tak, aby to nebylo tabu. Boření tabu je pro mě vždy výzva, tak jsem do toho šla. J
V roce 2006 jste se stala Miss České republiky a poté Miss World, pomohlo vám to?
Samozřejmě, změnilo mi to život ze dne na den. Všechno, co se mi v životě stalo, mě přivedlo tam, kde jsem teď.
Změnila práce v nadaci váš vztah ke stáří? Bojíte se ho?
Nebojím. Vím, že mám kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout a věřím, že budou i služby, které mi pomohou být samostatná, co nejdéle to bude možné. Také se snažím žít tak, aby pak ve stáří ničeho nelitovala.
Jste vytížená prací pro nadaci, stíháte se stále věnovat modelingu? Co vás v nejbližší době čeká?
Na podzim nás toho čeká spoustu. Slavíme 10 let nadace, přijede nás podpořit Pierre Richard. Čeká mě cesta do Ženevy na oslavy 100 let od vzniku republiky a cesta do New Yorku. V říjnu představíme vlastní nadační víno Rodokmen, pokřtíme také knihu Nesmrtelní, kterou napsal Miloš Zapletal. Jako řečník také budu na konferenci Forum 2000. A mnoho dalšího.
Určitě máte nabitý program. Máte vůbec nějaký volný čas? Jak ho ráda trávíte?
Mám, ráda sportuju, to mi vždycky dodá energii. A také rádi jezdíme s Ondrou na výlety. Jsem hyperaktivní, stíhám toho hodně. J
Jaké máte životní motto?
Žít každý den naplno.
Určitě máte mnoho snů a plánů v profesním i soukromém životě, prozradíte nějaké?
Mám, ale neprozradím. Jsem pověrčivá, co kdyby se pak nesplnily. J
