V teplickém svazu seniorů – SPCCH – sotva najdete unuděné lenochy. Všichni víme, že pohyb znamená život a úsměvného hesla „Stáří není pro sraby“ se tady drží mnoho dříve narozených. Oblíbenou činností je tady i jóga. Tu vede cvičitelka Věra Michoňová. Od ní jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí. Například to, že nejstarší zmínky o józe pocházejí 900 až 500 let př. n. l. Praktikovali ji asketičtí světci. Dnes jsou léčivé účinky jógy aplikovány u nás i na celém světě.
Ale teď už první otázka pro Věru. Jak dlouho se věnuješ józe?
Jógu cvičím již 17 let z toho 6 let u našeho teplického SPCCH. Napřed jsem ale absolvovala několik kurzů jógy v Praze.
Kolik máš před sebou cvičenců?
V naší partě je 30 seniorů, jsou rozděleni do dvou skupin, aby měli pro sebe dostatek místa. Cvičíme každé úterý v prostorách na Bílé cestě v Teplicích.
Prý se tito senioři nezříkají pohybu ani když tráví čas na rekreačních pobytech?
Je to pravda. Na každém pobytu si s chutí dáváme ranní rozcvičku. Nikdo se neulívá a je při tom vždycky legace. Například cvičíme vyšňořeni v krajkových pyžamech z 30. let minulého století. Je jasné, že máme diváky.
Kolik ovládáš jógových poloh – ásan ?
Abych pravdu řekla, nemám je spočítané. Ale doma si zkouším i ty složitější. S našimi seniory cvičím takové ásany, aby je zvládali, především měli z jógy radost a načerpali pozitivní náladu.
Jsi štíhlá a Tvé tělo Ti mohou závidět i mladé baculaté slečny. Je to výsledek jógy, nebo byl k Tobě stvořitel tak laskavý ?
Bydlela jsem celé dětství v malé vesničce Křižanov, do školy v Hrobu jsem to měla jeden kilometr. Až do 9. třídy jsem každý den za jakéhokoliv počasí (a že tenkrát byly tuhé zimy! ) chodila pěšky tam i zpět. A když bylo odpolední vyučování, tak jsem tu trasu musela zvládnout v klusu domů na oběd a znova v klusu do školy, abych tam byla včas. Tenkrát družiny nefungovaly. Po základní škole jsem v pohybu pokračovala, stále vyhledávala nějaké sporty. Byla to gymnastika, rytmika, hrála jsem volejbal atd. I dnes se snažím chodit všude pěšky a miluji tanec. Asi jsem trochu „postižena“ pohybem. Jo a abych nezapomněla, 42 let jsem byla poštovní doručovatelkou v Teplicích! S těžkou kabelou plnou dopisů jsem za tu dobu našlapala stovky kilometrů.
Děkuji za rozhovor, asi se my – lenoši – nad sebou zamyslíme.
Věra Lukášková, SPCCH Teplice
