Bílý sníh, modré nebe a teplé sluneční paprsky! Tu neděli jsme se přece nemohli válet doma. A tak naše mobily svolaly turistickou trojku teplické základní organizace SPCCH. Cílem byl Oldřichov a vodní nádrž Barbora. Ten praštěnej nápad měla Zdena. Zbytek trojky Věra a Olda lehce protestoval, že od vody tam bude mnohem větší vlhkost a cesty budou samý led. Fyzikální zákony však na velitelku výletu neplatily!
V autobuse jsme lehce dodrželi dva metry odstupu, jak si to přeje naše vláda. I ostatní cestující – byli tři – brali nařízení vlády svědomitě. Asi to bylo tím, že k sobě nepatřili. Jen pan řidič na to lehce kašlal. Patrně byl hrdý na svoji krásu a prostě roušku odložil.
Pochodem…vchod! Zavelela Zdena a naše seniorské nohy se pustily do boje proti vyvrknutí a zlomeninám. Dařilo se. Hned první odbočka nás svedla k vodní nádrži, kde se konala promenáda lidí a přehlídka nejrůznějších psích plemen. Čoklové – velcí i malí – se k nám hned rozeběhli. Asi ucítili v baťůžku velitelky řízky a čaj s rumem. Naše turistická trojka nasávala lahodný vzduch a nastavovala líčka nedělnímu slunci.
Náhle jsme zpozorněli! Na břehu nádrže se objevilo asi 6 mladých mužů, ale pouze v plavkách V mokrých plavkách! V té zimě? Byla radost na ně pohledět. Vypracované bicepsy, prsní svaly, na břiše vyrýsovaný pekáč buchet. Zdena na ně hned namířila objektiv s dotazem, zda si je může vyfotit. Otužilci souhlasili a přidrzlá Věra se jich tázala, zda je pravda, že se ve studené vodě všechno zcvrkne. Chlapi se smáli a že prý všechno ne, ale prozradili, že voda má jen 1°C!
Popošli jsme od skupinky a zadívali se na dalšího otužilce, který už byl oblečený a blížil se k nám za pomocí francouzských holí. Oldu zaujal, a tak mu řekl, že je na něm hned vidět, jak je zdravej, když leze do tak studené vody. Otužilec na to odpověděl, že zdravej snad je, ale že mu chybí noha. Trochu trapas, ale to se v životě stává.
Opustili jsme areál Barbory, ale Věra si ještě vlezla do dřevěného stánku, který v létě slouží jako prodejna vstupenek a oslovila příchozí, že prodává lístky. Nevěřili jí, nevydělala ani korunu!
V autobusové čekárně naše turistická trojka zhltla řízky a už jsme autobusem uháněli do jižních krajin zvaných domov!
Ten den jsme ušli 3 kilometry, ale hlavně si užili legrace a nadýchali se čerstvého ovzduší.
Věra Lukášková, SPCCH Teplice
 |
|