Takoví živí plyšáčci v zahradě. Stejně hebcí, stejně mazliví, na rozdíl od těch z hračkáren ale plni energie. Třináctiletý ponyklučina Charlie (tmavě hnědý, černá hříva) a jeho devítiletá kamarádka Ingrid nedali obyvatelům kadaňského Domova pro seniory šanci, na první dobrou si je zamilovali bez rozdílu všichni. Okouzlili svým vzhledem, přítulností i šarmem. Říká se, že co je malé, to je krásné. V případě této zvířecí návštěvy platilo pravidlo bezezbytku.
Odpoledne s poníky se ovšem neodehrávalo pouze venku, Charlie se zašel podívat, přesněji řečeno vyjel výtahem, také mezi klienty na pokoje. A nutno říci, že zde bylo překvapení dvojnásobné. Otevřete dveře a do místnosti vcházíte v doprovodu minikoníka… „Nestává se každý den, aby vás po budově doprovázel malý pony,“ usmívá se ředitelka Domova Lenka Raadová, „netradiční host vyvolal nádherné reakce. Prvotní úžas vystřídaly široké úsměvy, opět jsme byli svědky mnohdy opomíjeného, tedy až neuvěřitelně pozitivního vlivu němé tváře z říše zvířat na člověka.“
Stávající setkání nebylo pro seniory z Kadaně posledním, s Ingrid a Charliem se v tomto roce uvidí ještě dvakrát. Celý projekt je realizován za pomoci Nadačního fondu Českého rozhlasu ze sbírky Ježíškova vnoučata, velké poděkování náleží také k majitelce a chovatelce obou poníků Lucii Hlaváčkové z Jezdecké stáje Přeskaky.
Zdeněk Moravec, MESSS Kadaň