Jediný muž, který uběhl maraton a kopal si přitom míčem, který mu ani jednou nespadl, Jan Skorkovský je už šestým rokem v rekordmanském důchodu. Teplický veterinář ve své třicetileté kariéře podle odhadů natrénoval 40 tisíc hodin, naběhal 70 tisíc kilometrů a napočítal neuvěřitelných 170 milionů doteků s míčem.
V roce 2011 jste oznámil odchod do rekordového důchodu. Opravdu jste se od té doby o něco ještě nepokusil?
Rekordmanskou kariéru jsem ukončil speciálním rekordním výkonem ve znamení „fotbalového čísla“ 11, protože celý můj život je „fotbalový“. Stalo se dne 11. 11. 2011 v 11 hodin 11 minut. Délka výkonu 11 minut, v akci 11 nejoblíbenějších rekvizit (fotbalový míč, tenisák, kostka, vajíčko a další). 11 doteků u disciplín na místě, 11 metrů u disciplín v pohybu. Celkově jsem stihl 60 různých výkonů. Rekord byl symbolicky ustanoven v domově důchodců, ve „městě rekordů“ v Pelhřimově. Ještě rok jsem potom jezdil na vystoupení a „dokopal“ se tak definitivně do důchodu. Když jsem jel z poslední akce z Lubné, bylo mi šedesát. Rekordům jsem věnoval rovných třicet let. V průměru každých osm dní padl jeden národní nebo světový rekord. Dle celkové bilance 1361 rekordů je to celkem jednoduchá matematika. Extrémní mnoholetou zátěž už nutně musel vystřídat odpočinek a celková regenerace.
A co vlastně dělá rekordman na odpočinkuv posledních letech?
Tělo bylo mimořádně vyčerpané. Na čtyři roky jsem musel míče i kopačky zavřít do skříně. V archívu jsou metráky dokumentů, tisíce fotek, certifikátů, stovky hodin video kazet atd. Vše vytřídit a udělat v kariéře pořádek je ale pro mě horší, než dělat rekordy. Jsem též akvarista, sběratel, houbař, starám se o kočičky z útulku atd. Mám manželku, syna, dvě dcery a zatím tři vnoučata. Už jsem se ale zase fyzicky vzpamatoval a poslední rok trénuji téměř jako zamlada. V průměru dvě až tři hodiny šestkrát týdně. Už to není obživa, takže více s nadhledem. Stále dostávám nabídky na vystoupení, zájemce ale odkazuji na mé o čtyřicet let mladší nástupce. Brzy mi bude pětašedesát a snažím se venku být nenápadný. Když běžím po lese a kopu tenisák, úplně mi stačí, když mi fandí jen veverky. Bez pohybu žít nemohu.
Rád bych se vrátil na začátek. Jak jste se dostal k tomu, že budete dělat rekordy s fotbalovým míčem a švihadlem? Jaký byl váš první?
V roce 1982 pořádal časopis Mladý svět celostátní soutěž v přeskocích švihadla na deset minut. Finále ve vyprodané hale Slávie Praha v Edenu jsem vyhrál v československém rekordu 2130 přeskoků. Rekord stále platí, konkurence u nás i na Slovensku dosud nepřekonala magickou hranici desetiminutovky, dva tisíce přeskoků. Následoval československý rekord pro limit pět minut, odvysílala ho i televize. Moje švihadlové šílenství trvalo deset let. Hodinové tréninky, rychlostí tří až čtyř přeskoků za vteřinu v rytmu hudby, šestkrát týdně. Sedmý den regenerace v bazénu v Praze Podolí i se saunou a párou. Celkově odtrénovaný objem byl odhadnut na 30 milionů přeskoků. Odměnou byly všechny tehdejší československé rekordy v mužské kategorii na rychlost i vytrvalost. Až na jednu výjimku všechny platí dodnes. Nejdéle jsem skákal šest hodin non-stop, rychlostí 10 tisíc přeskoků za hodinu. Tři rekordy byly uznány jako světové (vytrvalost na jednu, dvě a tři hodiny), dva z nich zatím nikdo nepřekonal. U fotbalových rekordů, mimo celoživotní trénink s míčem, pomáhala i kondice ze cvičení se švihadlem. Speciální intenzívní nácvik individuálních fotbalových dovedností začal na vysoké škole v Brně v roce 1972. Prvních dvou fotbalových československých rekordů jsem se dočkal po čtrnácti letech v únoru 1986 v Trnavě, v televizním seriálu Rekordy pro každého. Fotbalově s míčem ve vzduchu jsem byl nejrychlejší na 200 a 300 metrů. Stejný rok v listopadu jsem na závodním okruhu Velké ceny v Brně fotbalově dopravil míč vzduchem na absolutní světovou vzdálenost 45 km.
Podle dostupných informací máte registrováno 1361 rekordů, ale ve skutečnosti jich bylo více, protože u toho nebyli rozhodčí. Víte přesně kolik?
Zhruba tisícovka rekordů navíc padla především v rámci různých vystoupení. Bylo to obvykle ke zpestření programu. Rekord na místě a bez přípravy měl ohlas, podobně jako například různé divácké soutěže. Bez rozhodčích, osvědčení a certifikátů nelze tyto započítat. Doloženo a ověřeno je 1100 národních a 261 světových rekordů.
Jak se dělaly rekordy za minulého režimu, dnes máme agenturu Dobrý den, ale jak se před 40 lety registrovalo do Guinnessovy knihy rekordů?
Předchůdcem agentury Dobrý den z Pelhřimova, která má od roku 1991 exkluzivitu v dozoru nad veškerými rekordy v České republice, byl Český Guinness pan Ladislav Kochánek ze Slaného. Vydal na téma rekordů několik knih, jeho unikátní rozsáhlý archív zdědila právě uvedená agentura. Mám schovaný článek z Mladého světa z roku 1987, ve kterém mě pan Kochánek označil za svého nejoblíbenějšího rekordmana. Pokud nebyl u rekordu pan Kochánek osobně, byl nutný notář, svědci, ověřený pořadatel, příslušná razítka, fotodokumentace, případně novinový článek. Na festivalech rekordmanů v zahraničí, kde jsem stihl zhruba dvě stovky rekordů, vše vždy zařizoval pořadatel, vystavoval i vlastní certifikáty. S centrálou Guinnessovy knihy rekordů v Londýně jsem do roku 1990 několikrát také komunikoval. Na základě jejich speciálních pravidel bylo jednání zdlouhavé a složité. Na dva výkony mi odepsali, že na ně není žádné srovnání, jsou tedy jediné svého druhu (fotbalový míč a tenisák z Liberce na Ještěd roku 1987 a 1988). Na maraton s fotbalovým míčem v Praze z roku 1990 mám Guinnessův certifikát s podpisem již nežijícího zakladatele Guinnessovy knihy Norrise McWrithera. Tento výkon byl 21 let uváděn ve většině celosvětových vydání. Přibližně se jednalo o 25 milionů prodaných výtisků ve stovce zemí. Zápis přímo do Guinnessovy knihy je vzácnost. Je to nejprodávanější kniha s autorskými právy a každoročně se v ní objevuje pět až deset Čechů. Fotbal jsem, co se týká českých jmen, zastupoval po většinu uvedených let sám.
I s neoficiálními rekordy máte přes 2000 triků. Jak jste vymýšlel takové množství nápadů, co se vše dá udělat?
Mělo to dlouhý, postupný vývoj. Intenzívně jsem cvičil nové možnosti a neustále přemýšlel, co a jak dál. Každý úspěch přinesl další nápady, neúspěch nikdy nesměl odradit, naopak, bylo třeba v úsilí přidat. Dovednosti na místě, všemi částmi těla, (kromě rukou), ve stoje, v lehu, sedu atd. Postupně jsem se snažil trefovat do rytmu hudby, přidával pohyb, zvyšoval rychlost, hledal obtížné terény. Zkoušel různé nové míče všech velikostí i druhů, včetně šišek. Zvládnout tenisák je např. podstatně obtížnější než fotbalový míč. Míček na ping pong nebo stejně velký hopík z tvrdé pryže mají zase úplně odlišné odrazové vlastnosti. Na třímilimetrovou antiperli musíte mít speciální cit i dobrý zrak. Fotbalově se dá postupně zvládnout i pecka, kostka, mince, hokejový puk, slepičí vejce, žárovka atd. Kombinace míčů se švihadlem také přidá pár zajímavých disciplín. Deset roků speciálního tréninku a miliony kopů do tenisáku na odrazové stěně mi např. umožnilo vstoupit do tenisu. Show na tenisovém kurtu bez rakety, proti klasickému tenistovi, je jeden z mých originálních nápadů. Podobně se vše odehrávalo při snaze spojit fotbal s atletikou. Nikdo předtím to nedělal, nebyl vzor ani konkurence. Dokázat s míčem fotbalově maraton, přejít území státu, zdolávat hory, to vyžadovalo navíc i speciální vytrvalost. 55 let jsem trénoval a vymýšlel nové možnosti. Odhadem jsem vyzkoušel 20 tisíc různých dovedností, triků a sestav. Každý můj rekord i neobvyklý výkon je jiný, k těm vytvořeným jsem se už nikdy nevracel. V rukopisu fotbalové encyklopedie mám certifikátem potvrzeno 26 463 různých dovedností ve volném stylu. V knize pana Kochánka Co člověk dokáže z roku 1991 je uvedeno, že mám už za sebou 100 milionů fotbalových doteků. Stejný název dostal o rok později půlhodinový dokument, který se mnou natočila Česká televize. Od té doby uběhlo téměř dvacet let, hodně fotbalových doteků i kilometrů přibylo. Poslední odhad hovoří o větší vzdálenosti uběhnuté s míčem fotbalově ve vzduchu, než je dvakrát po rovníku kolem zeměkoule. Podmínkou zvládnutí triku či sestavy je velký počet opakování. Lehké dovednosti se lze naučit za několik dní, obtížné za měsíce nebo i roky. Dnes je dostupných mnoho příkladů a inspirací, co a jak se dá s míčem dělat. Stačí nahlédnout do nekonečné nabídky videoklipů. Já musel vystačit s vlastními nápady a fantazií.
Máte ještě nějaké životníplány, ať rekordové nebo něco, co ještě musíte udělat a na co mátekonečně čas?
Ohledně sběratelského koníčka na mě čeká tisíce hodin práce. To už asi nebudu moci stihnout, protože ve frontě před tím, čekají jiné aktivity a plány. Z archívu bych rád dal dohromady zhruba desetidílnou kroniku všeho podstatného ohledně kariéry, desetkrát sto stran. Toto bude dlouhá mravenčí práce a moc se do ní zatím nehrnu. Do sedmdesáti by možná ještě mohlo pár desítek rekordů padnout, pokud mě nezradí zdraví. Mě hodně láká ta kulatá magická tisícovka!