Karkulka je připravena

Blíží se tradiční soutěž seniorů Babička roku. Stane se tak v dubnu v Domě kultury v Ústí nad Labem. Seniorky už trénují, s čím okouzlí nejen porotu, ale i diváky. Naše Maruška ze SPCCH Teplice poprosila několik seniorských kamarádek o nápady, aby bylo v přízemí restaurace i hodně legrace. Plánuje, že přítomné seznámí s lázeňskými Teplicemi a na sebe si vezme i pohádkové oblečení Karkulky.  Tato bytost ale bude řešit úplně něco jiného. To, co jí napsala Věrka, s radostí přednese všem účastníkům. Smích je totiž nejlepším lékem i pro seniory. Tady je pohádka o naší Karkulce jménem Maruška.

Dobrý den dámy a pánové! Zdraví vás Karkulka z Teplic.

Dnes se mi konečně podařilo utéci z pohádky, a tak vám prozradím, jak to s Karkulkou opravdu bylo a proč je červená. Maminka mi jednoho dne nařídila, abych upekla bábovku, protože babička má zítra 80. narozeniny. Nééé, že by mě bavilo patlat se s bábovkou, no ale poslouchat musí i pohádková Karkulka.

Druhý den mi maminka dala do ruky košík. Už se v něm povalovaly láhve becherovky a rumu. Jo, jo, pitný režim je důležitý i pro seniory a seniorky. A tak jsem do košíku přidala i moji upečenou bábovku, byla trochu tvrdá. Tajně jsem do košíku ještě vsunula prak a vyrazila na elektro koloběžce k lesu. Tam totiž bydlí moje osmdesátiletá babička. Žije ve srubu, který jí, když byla ještě mladá šťabajzna, postavil místní myslivec. Udělal to zcela zdarma. Jak už jsem řekla, babička byla a vlastě je pořád, pěkná osoba.

Žádný babský šátek na hlavě, raději nosí slaměný klobouk, který jí ozobávají ptáci. Žádné tepláky, když jde na houby, ale moderně rozdrbané džíny. No prostě divoška. Proto jí také nesu prak, střílet ze vzduchovky jí už omrzelo. Ale hýbat se musí, nenechávám jí pořád sedět u počítače nebo mobilu.

Jak tak jedu po lesní pěšince, slyším za zády podivné funění. Otočím se a ejhle! Obrovský vlk! Čekám, kdy po mně skočí. Nestalo se tak. Jen se přitulil a povídá: „Kam jedeš, Karkule?“  V pohádkách totiž zvířata mluví. Také toho dost nakecají jako naši lidi v parlamentu. Že ty jedeš za babičkou? Ona má dneska narozeniny, co? 

 Tak proč se mě ptáš, když to víš? Zlobím se, a prozrazuji, co vezu za dárky v košíku. Vlk začal vrtět ocasem a pak velkým skokem zmizel v lese. Po chvilce mé jízdy se už objevil babiččin srub. Babi, babi! Volám a klepu na dveře.

Ahoj Karkulko, pojď dál! Už tady mám jednoho hosta. U stolu sedí vlk. Ještě se z něj kouří, jak rychle běžel k babičce. Před touhle chlupatou návštěvou stojí miska, před babičkou sklenka. V misce voní rum, v babiččině sklence becherovka. Přesně to samé, co oslavenkyni vezu. Babička vytahuje ze špajzu tác s chlebíčky, salám na nich vábí neskutečnou vůní. Beru si jeden, babička dva a vlk sráží ze stolu celý tác a na podlaze polyká jeden chlebíček za druhým. Každý důkladně zapíjí rumem.

Jsem naštvaná, a tak vytahuji z košíku moji bábovku a házím jí nenažranému vlkovi na hlavu! Chlupatý opilec se potácí a padá na zem. Koukej babi, to byla trefa! Já totiž zapomněla do bábovky dát kypřící prášek a je z toho cihla! Směju se. Babička je z této situace rovněž veselá, její láhev becherovky je totiž už prázdná. „Víš co,“ povídá. „Vvykutálíme vlka před chalupu, ať si tam poleží!“

Ženský, co děláte s tím vlkem? Před dveřmi stojí zachmuřený myslivec! No co?  Divím se. Opilej vlk, vylemtal celou láhev rumu. Karkulko, víš, že je to chráněné zvíře?  Protestuje myslivec. Vím, kývám hlavou. Proto s chutí trhá stáda ovcí chovatelům! Ale babička má  dnes 80. narozeniny a v košíku jsou ještě dvě neotevřené láhve. Co vy na to?

 Myslivec kývl na pozvání a vytáhl z kapsy vlastní placatici s alkoholem. A tak se asi kdysi zrodila Stará myslivecká. Moje červená čepička náhle začala blikat. Vždy svítí jako semafor a varuje všechny náruživé milovníky alkoholu. STOP, STOP, STOP! Dneska je světýlko příliš ostré. Asi to bude tím, že jsem si také dala frťana becherovky.

Ještě na závěr. Vlk se ze své opilosti po chvíli probral a začal kňučet, že ho bolí hlava. Vysvětlila jsem mu, že zlikvidoval celou láhev rumu, a proto mi bliká semafor.  Vlk se zastyděl, zatáhl mezi běhy ocas.

A to je konec pohádky. I tahle skončila šťastně. Díky mně, červené Karkulce. Od té doby se z vlka totiž stal odpůrce alkoholu. Moje babička si užívá střelbu z praku a pilně značkuje prdelky turistům, kteří se potácejí kolem jejího srubu. Tak ahoj, ať plyne váš život jako v pohádce.

Věra Lukášová, SPCCH Teplice