Pojďme si zavzpomínat na kouzelnou dobu plnou svobody a mládí. Jaro už probouzí přírodu a my dříve narození zavíráme oči a tajemně se usmíváme. Ano, bylo to v tomto období a na náš první polibek jsme nikdy nezapomněli. Souhlasíte s námi? Do své minulosti nám dovolilo nahlédnout sedm našich členů SPCCH.
Alžběta R. Je to už hodně, hodně dávno. Běhala jsem po hřišti a ohlížela se, kdy se tam objeví ten kluk, který pořád na mně kouká. Objevil se, zastoupil mi s úsměvem cestu a mně se zatmělo před očima. Ano! První polibek a já jsem se vtom okamžiku cítila velmi dobře. Jak se moje první láska jmenovala už ani nevím, a kde bych dnes toho hocha našla, rovněž netuším. Stejně bych ho jako seniora nepoznala a on mně rovněž ne.
Vládík P. První polibek? Už ani nevím, kdy to bylo. Starší sestra mě hlídala jako pes. Ale letos jsem dostal od jedné seniorky malý polibek na tvář a bylo to moc hezké. Moje sestra to ani neví, a já mám seniorské tajemství.
Hana B. Bylo mi 15 let a syn souseda se do mě zahleděl. Jmenoval se Horst a ten mi dal na chodbě domu polibek. Pak utíkal domů. Horst dnes žije v Německu a já si občas vzpomenu na svoji první lásku.
Petr K. Pubertálních polibků bylo moc, ale už si nevzpomínám na ten první. Vlastně ano. Byla to hezká blondýnka.
Olga H. Paměť mi zatím slouží. František mi dal první pusu, když mi bylo 18 let. Stalo se to v bytě mé babičky, která odešla do kina. Možná schválně? Nevím. Cítila jsem velké štěstí v náruči tohoto hocha. Kde nyní žije a je-li dědečkem, to ví jen čas, který tak rychle běží.
Zdena G. Bylo mi 15 let a Dušan mě obejmul v lese. Následovala první pusa. Dalších polibků jsem se už nedočkala, Dušanovi rodiče se s ním kamsi odstěhovali.
Věra L. První polibek jsem dostala ve 14 letech na pionýrském táboře ve stanu s dřevěnou podsadou. Tam vešel docela hezký kluk Jirka, řekl kamarádce nečum, a dal mi pusu. Jaký jsem měla pocit? Bylo to takové divné setkání jako s kaprem. S Jirkou jsme si psali skoro pět let, ale nebyla to jen láskyplná slovíčka. Jednoho dne přijel Jirka za mnou do Teplic. Byl o dvě hlavy vyšší než já. Naznačil mi, že bychom se mohli vzít. Ale já měla za 14 dní svatbu. Takže nic! A jen tak pro zajímavost. Jirka má příjmení jako náš český šlechtic. Možná, že do tohoto rodu patří a já jsem vlastně přišla o titul „hraběnka“.
Tak to prostě bylo. Nyní tyto vzpomínky uložíme ke spánku. Teď jsou na řadě naše vnoučata. Určitě budou jednou také vzpomínat na první lásku, a pokud odloží mobily, tak ochutnají i první polibky.
Věra Lukášková, SPCCH Teplice
