Říkáme si Babinec, protože babičky, babky, babulinky nebo bábrlinky zní mileji než seniorky. Náš spolek vznikl ještě před covidem díky paní Adélce, která nás rozcvičovala a pak taktně zmizela z dohledu, my jsme ale vydržely. Od obecního úřadu jsme dostaly prostory, kde se pravidelně scházíme, nejraději na kafíčko a domácí štrůdl. Zde se také pokoušíme vyrábět dekorace. To víte, že se nám vždy nedaří, ale o to větší radost máme, protože tvrdíme, že vše co uděláme je originál. Již několik let spolupracujeme s velmi šikovnou paní Tejmlovou při prodejních výstavách jak vánočních i velikonočních.
A na co jsme docela pyšné, vytváříme program pro děti z mateřské i základní školy v Kovářské i Vejprtech. Odměnou za tuto práci je nám jejich radost v očích a poděkování i chvála. A přesně toto nás motivuje k dalším akcím.
Jezdíme do divadla, na výstavy do Prahy, na závody v Bowlingu a krajské sportovní hry do Ústí nad Labem i Mostu. Nedílnou součástí našich akcí je také účast na seniorských sportovních hrách u našich sousedů v Německu. Reprezentujeme naši obec jak se sluší a patří.
Možná nemáme krok tak svižný jako zamlada, ale zato máme dobrou náladu, zkušenosti a v kabelkách vždy něco malého a chutného na posilněnou. Občas se vypravíme na procházku, jindy pomůžeme při úklidu obce, u pomníku padlých hrdinů si připomeneme historii a zároveň přemýšlíme, kam by se hodila lavička, aby se dalo posedět a popovídat.
Některé dušičky tvrdí, že s námi nechtějí mít nic společného, že jsme drbny. Ano, jsme drbny. Podrbeme si o nemocech, o bolavých kyčlích, o tom, že se nám v neděli nepovedla omáčka, že nám vnoučata opět povyrostla, že ta zima už je moc dlouhá a že se těšíme na jaro. Ale to je přece to pěkné, že si můžeme popovídat, zasmát se, potřebným podat pomocnou ruku a zvednout náladu. Stačí, aby někoho píchlo v zádech, a hned máme poradu krizového štábu a probereme to do hloubky vědecké studie. A co je nejdůležitější? Dokud je Babinec, není u nás nikdo sám.
Barbora Prucknerová a Alena Valešová, Babinec Kovářská
