To byl mazec! Jak se naši senioři dozvěděli o připravovaném pobytu „Bavorsko“, už to začalo. Že se ale bude bydlet v Čechách v Železné rudě a do Bavorska se bude jezdit jen na poznávací výlety, to vůbec nevnímali. Už v lednu se přihlásilo a zaplatilo zájezd 35 seniorů a vedoucí zájezdu Aleš Kleprlík byl denně bombardován dotazy… Jak to, že se na mně nedostalo, když jsem dlouholetým členem SPCCH?“ Aleš se snažil, co mohl a nakonec se mu podařilo zařídit zájezd pro 54 lidí. Ale to už si musel sám vydupat autobusovou dopravu. Povedlo se a konečně 17. září se v Celní ulici v Teplicích objevili natěšení senioři. Dnem odjezdu začalo naše dobrodružství.
Šumava nás přivítala s otevřenou náručí, hustými lesy a modrou oblohou, to nebe bez mráčku jsme si objednali na celý týden. Od prvního dne jsme navštěvovali, co se dalo. Hned v neděli to byly Klatovy s unikátní historickou lékárnou „U bílého jednorožce“, jejíž zařízení pochází z roku 1773. Senioři ale prozkoumali i další zajímavosti města a hurá zpět do autobusu. Ještě před ubytováním nás totiž v Železné Rudě čekala komentovaná návštěva kostela Panny Marie Pomocné z Hvězdy.
Následující den náš autobus, který bravurně ovládal sympaťák Petr Mencl, zavítal do Pasova. Německé město se nachází na soutoku tří řek, Dunaj, Inn, a Ilz – těsně u hranic s Rakouskem. Z vyhlídky Horního hradu jsme pochopili, proč ptáci mají křídla. Ano, tok tří řek nás okouzlil a z fotoaparátů či mobilů se jen kouřilo. To největší dobrodružství teprve přišlo.
Nastoupili jsme na palubu Křišťálové lodě a ta nás začala unášet na vlnách Dunaje. Tak jak se třpytila řeka, tak se třpytily i křišťály v podpalubí, lustry, schodiště a dokonce i na toaletě byly. Kolik je tu asi těch křišťálů? Dali jsme to za úkol zjistit našemu ochotnému a pohlednému průvodci Jakubovi Kaslovi. Procestoval už řadu zemí a chtěl to vědět také. Posádka mu sdělila, že „kamínků“ na lodi je milión. Ale je jich víc. Celkem 1,6 milionu. Asi to tak bude, ale kdo by to počítal, že? Z horní paluby jsme si prohlíželi břehy, na nichž se vypínal například hrad Krampelstein, rokokový kostel a bývalá pevnost pasovských knížecích biskupů v městečku Obernzell. Na levém břehu vyčnívá z vody Jochensteinská skála, kde má skalní zámek vodní panna Isa. Nebyla doma.
V dalších dnech jsme navštívili skleněnou vesnici Glasdorf, kde jsme obdivovali živou ukázku sklářské práce u pece a prošli se zahradou vyzdobenou množstvím skleněných výtvorů. Následující dny nás zavedly do Bavorského národního parku. Obešli jsme kolem dokola Velké javorové jezero (7,02 ha) ledovcového původu, nad jehož hladinou se povalovala ranní mlha. Pak následoval výjezd lanovkou (1 050 m.n.m) na horní stanici ve výšce 1 395 m.n.m. Některým seniorům to ještě nestačilo, a tak zvládli výšlap až na vrchol Velkého javoru (1 456 m.n.m ) což je nejvyšší hora Šumavy. Ten den „zaskočil“ za našeho průvodce Jakuba zeť manželů Tvarohových Petr, kteří řídí cestovní kancelář IMT Tour Bojnice. Petr je rovněž šikovný sympaťák s hezkým úsměvem. Seniorky ho zálibně pozorovaly.
Poslední den jsme vyšlápli k Domu divočiny. V lese nás „tajně“ pozorovali rysové, lišky, možná i vlci. Medvědi tam nebyli. Odpočinuli jsme si v kinosále, prohlédli si pomocí speciálních brýlí 3D krásy šumavské přírody doprovázené romantickou hudbou. Zavítali jsme i do “ jeskyně „, kde jsme zjistili co se děje v podzemí. Den odjezdu nebyl smutný, máme na co vzpomínat. Pochválil nás za disciplínu, dochvilnost a samý smích náš průvodce Jakub a prohlásil, že jsme snad „repasovaní důchodci“, že to ani není možné, jak sršíme energií. A rovněž nám skládal poklonu náš vedoucí zájezdu Aleš Kleprlík, kterému spadl ze srdce obrovský balvan, že nás všechny a bez úrazu veze zpět do Teplic.
Za odměnu jsme proto po cestě domů ještě navštívili vstupní bránu Šumavy – Sušici, kde jsme zavítali do muzea s pohyblivým betlémem a prohlédli si historii výroby sirek, která se tady datuje od roku 1839. Na jednom z výstavních panelů byl tento hrdý text: Po Češích je doma vždycky malý sled, ale všude jinde naplňují svět: Muzikanty, jezdce, harfence, ouředníky, sirky ze Sušice najdeš všude hned. Tak zase někdy příště, repasovaní kamarádi.
Věra Lukášková SPCCH, Teplice
