Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je ze hřbetu koně. Náš člen SPCCH Teplice, malíř pokojů Honza, koně nemá, ale na svět se určitě s radostí dívá i z vrcholku dřevěných štaflí. Co je na tom pravdy jsme se zeptali předsedy našeho svazu Mirka Kalabzy.
Mirku, kdy Honzu napadlo neohroženě vkročit s malířskou štětkou do naší prosetické kanceláře SPCCH Teplice?
Není to tak dávno. Myslím, že to bylo v závěru loňského prosince.
Dá se odhadnout, kolik tam vymaloval čtverečních metrů?
Byly to dvě kanceláře, kuchyňka a chodba. Já to neměřil, představuje to asi 140 čtverečních metrů. Kolik se na stěny a stropy spotřebovalo bílé a béžové barvy to určitě ví sám náš malíř.
Objevily se „kocouři“?
Kdepak. Honza je profík. Ale překvapení nás čekalo v kuchyňce. Tam jsme museli z kuchyňské linky strhnout staré tapety. Objevili jsme tajemný otvor, který vedl k elektrickým drátům. Okamžitě jsme koupili mřížku, aby si někdo nezpůsobil úraz. Pak jsme na umakart linky nalepily ornamenty, které to stáří zamaskovaly a ejhle. Nikdo takovou krásnou kuchyňku nemá.
Mluvíš v množném čísle. Kolik se tam pohybovalo lidí?
Asi osm seniorů a seniorek. Samozřejmě, že do všeho mluvili, každý řekl svůj názor, ať se to týkalo barvy na stěnách, nebo třeba úklidu. Vždyť se přece říká, že je lepší vyhořet než pustit do bytu malíře pokojů…
Mirku, a co ty?
Ani já neodpočíval. Musel jsem odpojit a následně propojit počítače a tiskárnu, zanadával jsem si při stěhování nábytku. Však to všichni známe.
Za starých časů si malíři pokojů při práci hvízdali písničky. Dělal to i Honza?
Jo, jo. A nejen on. Zpíval si a dalo se to poslouchat. My „brigádníci“ jsme nestáli stranou a kancelář se často rozezněla nejrůznějšími melodiemi. Také jsme čarovali. Když se například malířovi nedařilo a byl naštvaný, tak jsme mu zazpívali a najednou vše šlo od ruky.
Jak nyní vypadají „nové“ prostory?
Prosetická kancelář SPCCH dnes svítí čistotou, voní bílou a béžovou barvou, všechen nábytek je na svém místě, zkrácené záclony se už zbytečně nedotýkají radiátorů, o to se postarala „švadlenka“ Vlasta. Na židlích jsou nové podsedáky. Vernisáž bude v březnu.
Ještě je třeba prozradit, že malíř Jan K. sám nabídl, že vymaluje prostory a to zdarma! Stejně jako jeho žena s úklidovou partou nečekají na nějakou odměnu. A tak se náš svaz může pochlubit svými členy, kteří jsou nejen šikovní, ale mají i dobré srdce!
Věra Lukášková SPCCH Teplice
