O dříve narozených se tvrdí, že se chovají jako děti. Když se to říká, tak jsme si rovnou přivlastnili letošní svátek dětí 1. června. S plnými kufry jsme vyrazili na sedmidenní pobyt do Mariánských lázní. Tady je více než 240 hotelů a žije zde 14 000 obyvatel. Zbytek lidí patří k lázeňským hostům. I my k nim patřili.
Našim domovem se stal čtyřhvězdičkový Hotel Excelsior s lázeňskými procedurami. Ty jsme ochutnávali po celý pobyt. Když si to mohl vyzkoušet egyptský paša Hasan, nebo saský korunní princ Bernard, či ruský spisovatel L. N. Tolstoj , tak proč bychom to nemohli vyzkoušet i my? Mariánské lázně jsou od roku 2021 na seznamu Světového dědictví UNESCO.
A protože i senioři mají rádi svobodu, tak nám náš vedoucí pobytu Aleš Kleprlík a jeho zástupkyně Dana Pravdová nic nevnucovali. Kdo chtěl, hned první den zamířil na kolonádu ke zpívající fontáně. Každý den tady zazní 9 hudebních skladeb. Jiná parta zamířila k nedaleké soše u fontány ztvárňující Petra Hapku, který složil Hudbu pro fontánu. Prostě toulali jsme se každý den, jak to šlo. Například pět našich členů se vydalo do Národní přírodní rezervace Kladská a všichni jsme zdolali v nadmořské výšce 816 metrů, romantické kilometry po dřevěných pražcích chodníku. Šlapali jsme okouzleni voňavou panenskou přírodou zdobenou mokřinami a močály.
Samozřejmě, že nikdo z nás nezapomněl ani na kulturu. V městském divadle jsme tleskali žákům ze Základní umělecké školy. Krásná děvčátka a půvabné slečny tančily jako víly. Dva dny poté, jsme se nasmáli příběhu Zamilovaný sukničkář, který předvedli herci Divadelní společnosti Háta Praha. Jiní senioři zvolili výstavy obrazů, koncerty a další potěšení duše.
Samozřejmě, že jsme denně absolvovali několik lázeňských procedur. S obavami jsme vstupovali do vysokých van, kde byla pro nás připravena perličková koupel. Perličky nikde, ale ani silné ženy, pouze štíhlé křehké dívky z Východu, které by seniorům třeba pomohly vylézt z vany. Vše naštěstí dopadlo dobře, a tak jsme se po sedmi svobodných dnech spokojeně vraceli do našich krásných lázeňských Teplic.
Věra Lukášková, SPCCH Teplice
