Na uhrančivou krásku v minisukni, která zářila na jevišti kultovního divadla Semafor v době jeho zlaté éry, mohli muži oči nechat a ženy jí záviděly. Legendární zpěvačka Miluška Voborníková ani ve čtyřiasedmdesáti letech ze svého kouzla nic neztratila.
Jste stále krásná žena plná energie…
Děkuji, že si to o mně myslíte, i když se tak někdy necítím. Naštěstí mám kolem sebe spoustu bezvadných lidí, prima rodinu, práci, která mě baví a jaro, které mám ze všech ročních období nejraději.
Chtěla jste se věnovat umění odmalička, nebo jste měla jiný sen?
Jako malá jsem se chtěla věnovat klasickému baletu. Deset let jsem navštěvovala hodiny u Madame Remislavské-Szymborské a doufala jsem, že budu pokračovat na taneční konzervatoři. Místo toho jsem studovala dva roky zdravotní školu a naštěstí mě vysvobodili Jiří Grossmann a Miloslav Šimek, kteří mě na základě konkurzu přijali do divadla Semafor.
Zmiňujete Semafor. Vzpomenete si, jak jste se do tohoto divadla dostala?
Na základě konkurzu do hry Miloslava Šimka & Jiřího Grossmanna s názvem Večer pro otrlé aneb pět Pupáků. Byla to společensko-politická satira na tehdejší dobu.
Chodíte se do Semaforu stále třeba jen podívat na nějaké představení?
Samozřejmě a nejen dívat. Už deset let hrajeme představení s názvem Návštěvní den u Miloslava Šimka, ve kterém hrají a zpívají Jiří Krampol, Luděk Sobota, Petr Jablonský, Viktor Sodoma, Adina Sobotová, Jana Mařasová a Jana Svobodová a já. Kromě toho se ráda chodím dívat na představení pana Jiřího Suchého a Jitky Molavcové.
Dočetla jsem se, že pro vás byl v životě velmi důležitý váš dědeček…
Dědečka jsem měla moc ráda. Byl to kantor a s dětmi to moc hezky uměl. S bratrem jsme u něj v Radotíně trávili prázdniny a poslouchali jeho vyprávění. Prvních šest let mého života jsme bydleli v malé vesničce Krpy, kde dědeček byl řídícím učitelem na jednotřídce celých 40 let. Vedl tam kroniku, matriku, ochotnické divadlo, psal hry i režiroval – divadla se účastnila celá moje rodina. Ale nejvíce byl známý jako autor písniček a básniček pro děti.
Váš manžel je zpěvák Petr Spálený. Nejen, že spolu žijete, ale zároveň spolu koncertujete. Jaké to je?
Petr v březnu oslavil osmdesáté narozeniny, ale nemá rád oslavy. Je nejraději, když se svou bezvadnou kapelou Apollo-band vystupuje po větších či menších sálech pro své posluchače a to je jeho nejhezčí oslava. Moc si vážíme toho, že máme stále své věrné fanynky a fanoušky.
Potýkáte se i po těch letech na pódiu s trémou, nebo to zvládáte takzvaně levou zadní?
Jak říkám tréma a rýma mě věrně provázejí celým mým životem.
Kterou skladbu máte vy sama nejraději?
Gimi det ding, byla jedna z prvních a zpívám ji dodnes.
Za svou pěveckou kariéru se setkala s Karlem Gottem, Waldemarem Matuškou a dalšími. Kdo vám z těchto osobností, nejvíce přirostl k srdci?
Ten, koho jste mi tam zapomněla napsat. Přece můj Petr.
Ohlížíte se za něčím ve vaší kariéře s nostalgií?
Na všechny televizní Návštěvní dny, ve kterých jsem vystupovala s kolegy a kolegyněmi, které už na tomto světě nepotkám. I proto jsou nám vzácná setkání v Návštěvním dni u Miloslava Šimka.
Co v současné době chystáte po hudební stránce, na co se mohou fanoušci těšit?
V současné době se těšíme do Hradce Králové na festival Rock for People, kde bude Petr s kapelou hostem. Pak nás čekají koncerty na Slovensku, Brně, Ostravě, Plzni, Jihlavě. Na tato setkání a hraní se moc a moc těšíme.
Zpíváte si doma?
Raději si muziku pouštím.
Jak ráda trávíte volný čas? Máte třeba nějaký koníček?
Volný čas velmi ráda trávím s vnučkou, věnuji se zahradě anebo navštěvuji divadla a baletní představení.
Pojí vás nějaká hezká osobní či profesní vzpomínka s nějakým místem v Ústeckém kraji?
No vidíte! Zrovna v severočeských městech jsme dlouho nebyli. Snad to napravíme. Za šestapadesát let mé profese už jsem s kapelou i divadlem objela naši republiku mnohokrát. Každého setkání si vážím, všude byli lidé úžasní.
