Zkratka SPCCH nám členům přináší podivné pohledy nezasvěcených. Posuďte sami: S= svaz P = postižených C= civilizačními CH = chorobami.
A právě to slovíčko postižených mnohé zarazí a hned si vybaví nemocného člověka, který trpí psychickými problémy. Ale ono to tak není. Postiženými jsou i ti co mají vysoký krevní tlak, nebo chodí o berlích či jsou připoutáni na kolečkovém křesle. Přitom mozek jim funguje naprosto normálně! Nahlédněme do života takových lidí, kteří mají normální krevní tlak, ale slovo postižený k nim neodmyslitelně patří.
Někdo se narodí s tělesnou vadou a příroda očekává, jak s ní bude bojovat. Takoví lidé a není jich málo – chodí mezi námi a my je ani nevnímáme… Když se to tak vezme, jsou to hrdinové. Pojďme se za některými z nich podívat. Kupodivu jim nechybí úsměv a slzičky nespravedlnosti si už dávno přestali utírat…
Na stanici trolejbusu sedí nenápadný muž. Slyší, že se u zastávky zastavili dva mladí lidé. Onen nenápadný muž se k nim otáčí a ptá se za jak dlouho přijede trolejbus číslo 101, že se potřebuje dostat na Benešovo náměstí. Mladá dvojice se diví proč se ptá, vždyť je na zastávce jízdní řád?
Řeknete mi až přijede?Pomůžete mi nastoupit? Ptá se muž a v ruce se mu objeví tenká bílá hůlka. Symbol nevidomých!
Už vám to jede, tak pojďte! Informuje dívka muže s hůlkou a kamarád pomáhá pánovi vystoupat po schůdkách do vozu. Dívka nevidomého slovně naviguje a ten ji nechtěně šlápne na nohu. Je to úsměvné. Trolejbus po deseti minutách dojíždí na náměstí. Kamarád mačká tlačítko STOP a pán s holí je spokojen. Děkuje a říká, že se o sebe dokáže postarat a pomoc už nepotřebuje. Škoda, že nemá vycvičeného psa, který by byl dobrým kamarádem tohoto pána…
Mladá hezká sousedka bydlí nad kancelářemi redakce. Běhá po schodech jako veverka. Novináři ji už dobře znají. Občas zaťuká na dveře a popovídá si se ženami. Když jí bylo pětatřicet, tak přišla o zrak. Nevzdala to! Zvládla žehlení, vaření, dokonce i mytí oken a provdala se za pěkného pána. Pokračuje i ve své tmě ve hře na klavír a ráda chodí na koncerty. Prozradila redaktorkám, že když je hodně naštvaná, tak se navoní drahým parfémem a vztek se rozplyne jako ta vůně… Docela dobrý nápad, že?
Náš známý Olda sice vidí na obě oči, ale je barvoslepý. Začal chodit s jednou ženou a po roce jí pochválil barvu vlasů. Prý má rád černovlásky. Ta žena ale má kaštanovou kštici. Oba se tomu srdečně zasmáli, stejně jako příhodě na kamarádově zahrádce. Majitel zahrádky nabídl Oldovi chléb s máslem a vyzval ho, aby si šel k tomu natrhat dozrávající rajčata. Olda šel a donesl na stůl plnou misku. Kamarád se zarazil: Proč jsi otrhal zelená rajčata? Divil se majitel zahrádky.
To nejsou červená? Zasmál se Olda a vyzradil svoji barvoslepost. Když mu posílám email, tak text pouze černý. Červená barva písmen je v jeho očích šedá. Barvy semaforu si pamatuje tak, že ta nahoře je červená a ta dole zelená. Musíme se ho ještě zeptat, jak mu vyhovuje barevná televize…
Jaký život mají ti, co od narození neslyší a jsou němí? Takhle třeba žijí sousedé mého známého. Jsou to manželé a dorozumívají se znakovou řečí. Když na ně zvoní pošťačka, tak ji neslyší. Soused jim proto udělal zvonek, který se při zazvonění rozsvítí. Tahle tichá dvojice je dosti temperamentní a manželský život zpestřují tiché hádky. Nestačí jim posunky, a tak vzduchem létají talíře a hrnky. Sousedé kolem nich přesně vědí, kdy manželé řeší nějaký ten problém…
Jiná dvojice se stejným postižením, má krásnou holčičku, ale ta dobře slyší a hezky mluví. Dívenka se dobře baví, když jde s rodiči na procházku. Maminka s tatínkem se domlouvají znakovou řečí, ale tu Klárka rovněž ovládá. Směje se, když kolemjdoucí litují tuhle hluchoněmou rodinku a volá: Já ale slyším i mluvím! Holčička naučila pár kamarádů ve škole naznačit nejrůznější výzvy, například větu – pojď se mnou do kina. Je to jednoduché a rychlé.
V lázních Velké Losiny se také setkávají pacienti, kteří prodělali mozkovou mrtvici. Někdo se snaží znovu rozproudit život a dívat se na krásy světa i se svým postižením, jiný skládá zbraně a vše je pro něj složité. V lázních se konají i taneční zábavy. Dost často vidíme na parketu člověka, který sedí v kolečkovém křesle a točí s ním tanečnice či tanečník. Jiný používá k tanci své francouzské berle. Půvabná žena byla vyzvána k tanci jedním mužem, který prodělal mozkovou mrtvici. Kulhal, levou ruku měl skrčenou a bez citu. Rád tančil, ale litoval, že už k tomu potřebuje i berlu. Kňoural, že se mu náhle změnil život a že jeho manželka už nemůže od něj přijímat hezké pohlazení. Jana zakroutila hlavou, usmála se a povídá: Prosím tě, co naříkáš? Když nemůžeš svoji choť hladit levou rukou, tak ji pořádně a s chutí pohlaď pravou! A uvidíš, jak se vám to doma rozzáří!
Druhý den ráno se k Janě tanečník přitočil a se slzami v očích povídá: Janičko, moc ti děkuji za včerejšek co jsi mi poradila. Já jsem znovu začal žít! Máš pravdu. Bojovat o štěstí v životě se dá i jednou rukou!
Věra Lukášková, SPCCH Teplice
