Kdo se bojí, nesmí do lesa. Anebo na pavouky. Anebo to riskne a třeba bude překvapený, jak moc fascinující to může být. A že on ten pavouk není až tak děsivý, a že vlastně není vůbec hrůzostrašný, a že se třeba jmenuje Bivoj. A při tom lehkém mrazení ani nakonec nepřemýšlíte nad paradoxem, že mazlíček s legendárním hrdinským jménem je vlastně slečna. Nenechte se mýlit, byť stvoření něžnější poloviny páru, na majestátu a respektu to vůbec neubírá.
Theraphosa stirmi (Bivoj); Caribena versicolor, Monocentropus balfouri, Grammostola pulchra a Linothele sericata…, vidíte sami, pouze a jen lepší společnost. V našem případě ryze dámská společnost. Prvně jmenovaná čtveřice jsou zástupkyně čeledi sklípkanovití, poslední pak patří do čeledi Dipluridae. Představit, ukázat a spoustu zajímavého o pavoučím království povědět přijel do kadaňského Domova pro seniory chovatel, arachnolog a entomolog pan Ondřej Vácha.
Beseda s panem Váchou byla všechno, jen ne nudná. Skeptici, kteří na setkání dorazili pouze ze zvědavosti vidět na vlastní oči tu děsivou chlupatou stvůru byli během pár minut vyvedeni z omylu a vtaženi do neuvěřitelného světa hebkých pavučin. Poutavá a skvěle připravená přednáška, při níž průvodce zavedl své posluchače do tajemné pavoučí říše a odhalil její barevnou krásu, život na osmi nohách a připomněl velkou moudrost přírody prostě neměla jedinou chybičku.
A pak to přišlo. Druhá část, level pro hrdiny. Do té doby v poklidu stojící krabičky odklopily svá víčka a došlo na seznamování tváří v tvář. Každý to měl jinak… Někdo do bedýnky vnořil téměř celou hlavu, další si pavoučí dámu (barevná stromová – Caribena versicolor) po ruce nechal procházet, jiný z uctivé vzdálenosti koukal, pozoroval, fotil a vše si pamatoval, aby o tom posléze mohl napsat. Nutno ovšem říci, že také pavoučci byli různí. Jeden zvědavý, druhý netečný a byl mezi všemi i takový, který před zvědavým zrakem člověčím zalezl do své pavoučí peřinky, ani mu odnikud chloupek nevykukoval.
Ať už pavouky milujete, nebo se jim obloukem vyhýbáte, přírodovědecká hodinka měla rozhodně velké kouzlo. Přinesla poznání, nové pohledy, názory a u někoho také překonání osobních limitů, zároveň také ale ukázala, že strach je často jen nevědomost v převleku a že s trochou nadhledu se i pavouk může stát hostem, na kterého lze vzpomínat s úsměvem.
Zdeněk Moravec, MSSS Kadaň
