Již v únoru jsme se s paní ředitelkou MŠ Křemílek domlouvali na termínu společného setkání, které by navazovalo na dřívější spolupráci. Termín jsme si určili na 24. dubna s úkolem pro naši dílnu a to, že upleteme šálu pro školkou vyrobeného Křemílka. Jenže, to bychom ani nebyli my, abychom k tomu ještě něco nevymysleli. Paní ředitelka zmínila, že děti budou mít představení s žížalkami. Nám zůstalo hodně barevné vlny z pletení, a tak jsme upletli nejen šálu, ale ještě i žížalky a k tomu jednu stonožku.
Do tvoření jsme se zapojili každý svým dílkem zručnosti. Někdo pletl, někdo sešíval, další plnili a další tvořili hlavičky, malovali obličejíčky budoucím žížalkám. Celá dílna měla co dělat. Nám se práce moc líbila a o to víc jsme se těšili na děti. Byli jsme zvědavi, co oni na to. Mezitím děti v MŠ připravovaly Křemílka z kartónu, ale hlavně dávaly dohromady program na společné setkání.
Během setkání nás děti potěšily svým pestrým vystoupením, pásmem básniček, písniček ale hlavně pohádkou o začarovaném lese. A na žížalky taky došlo. Při předávání stonožky a žížalek se na našich tvářích zaleskla nejedna slzička, děti byly nejdřív překvapené a pak se ihned s našimi výtvory začaly mazlit a mezi sebou domlouvat, kdo s kterou žížalkou budou spinkat po obědě. A Křemílek dostal také svoji šálu, moc mu sluší. Za svůj předvedený program sklidily děti velký potlesk.
Na řadu pak přišlo čtení. Děti se ztišily, posedaly si kam se dalo, hlavně před babičku, která velmi poutavě četla dva příběhy o Křemílkovi a Vochomůrkovi. A četba zaujala nejen děti. Všichni jsme se zaujetím poslouchali a prožívali příhody dvou kamarádů z chaloupky z mechu a kapradí.
A pak jsme se ještě všichni pustili do společného tvoření děje kolem pařezové chaloupky. Malovali jsme, stříhali, domlouvali se, spolupracovali ve smíšených skupinkách, kde ožíval les, spoustu zvířátek, plno kytiček, stromů, keřů, houbiček, dokonce i strašidel. Společné obrázky jsou jeden hezčí než druhý, všechny vyzařují pohodu, zaujetí a radost, s jakou vznikaly.
Setkání plné úžasných zážitků uběhlo jako voda, nastal čas ukončení, nikomu se nechtělo odejít. Velmi se nám tvořivé setkání líbilo a tak jsme si slíbili, že v této formě setkávání budeme pokračovat. A my už se nyní těšíme na to, kdy nás opět naši milí kamarádi navštíví, a prožijeme společné chvíle. Velký dík patří všem, kteří se podíleli na přípravě a uskutečnění tohoto úžasného setkání.
J. Matoušková, D. Černá, PDSS Dubí
