Těšíte se na Ježíška? Někdo ano, jiný člověk zůstává v klidu. Ale Advent napovídá, že už je to tady! Možná i zvířátka cosi pociťují, že se něco blíží. Pojďte se o tom přesvědčit do prosetického útulku osamocených pejsků. Sympatický ošetřovatel Dominik Hess odemyká a po chvilce je slyšet štěkot.
– Pánové, někdo sem jde! Čuchám čuchám… (první psík)
– Jo, jo. Já cítím ženy a trochu mezi nimi zavání i chlap. (druhý psík)
– Jééé, abyste se nezbláznili! Lidi se na nás jdou jen tak podívat. (třetí psík)
– To se ti to štěká, když víš, že na Vánoce budeš v nové rodině, co? (první psík)
– Já taky, já taky! Budu se jako dárek válet pod stromečkem. Já to slyšel, jak se ten pán domlouval se svoji samičkou. (čtvrtý psík)
Ahoj kluci! Vedu vám návštěvu, tak se moc nepředvádějte! Volá na uštěkané pejsky ošetřovatel Dominik Hess.
Útulek byl otevřen v roce 2006. Do dnešního dne jím prošlo 2 400 pejsků! Pro všechny se časem našli hodní lidé. Útulek byl postupně upraven a psíci mají pro sebe pokojíčky. Když jsou klidné povahy, tak bydlí i po dvou. K dispozici je venku travnatý výběh, takže pohoda.
Náhle se obyvatelé útulku znovu hlasitě rozštěkali. Není se čemu divit. Vidí nás poprvé a zkoumají, co jsme zač. Jo, chlupatí hoši, také budete časem patřit mezi seniory. Škoda, že je nesmíme hladit – mohli by nás kousnout. Neznají nás. Donesli jsme jim pytlíky piškotů, to si asi pochutnají, až zmizíme. Ale proč stále tak štěkají?
– Pánové, koukněte se na tu ženu. To je co? (první psík)
– No proto štěkám. Ať dá tu hůl pryč! (druhý psík)
– Já se toho klacku bojím. Takovou holí mě vychovával pán, kterému jsem patřil. (třetí psík)
– To já se nebojím. Cítím, že moje nová rodina mě bude mít ráda. (čtvrtý psík)
Ošetřovatel Dominik se zasnil. Vzpomíná, jak zpočátku v útulku miloval pejsky, dával jim jména, a když si je odváděli noví chovatelé, tak to doma oplakával. Teď už ne. Pochopil, že se prostě nesmí do těch chlupáčů zamilovat. Svoji lásku ke psům nahrazuje čistým prostředím, pravidelným krmením, větráním. A když hvízdne, tak se chovanci ztiší jako děti ve školce. Na křik jsou totiž psi hákliví, vyvolává v nich strach. To může potvrdit i jeho kolegyně Věra Maximová.
Loučíme se s psíky a samozřejmě s naším průvodcem Dominikem. Ten nám slíbil, že přijme naše pozvání a přijde příští rok do Kanape na besedu o pejscích a přidá podobnosti, jací obyvatelé se občas objevují v útulku. Byla to například želva, netopýři a jiní exoti. Tak hezké svátky všem i těm věrným chlupáčům!
Věra Lukášková, SPCCH Teplice
