Stál tam jen v bílé košili, modrý pléd přes ramena na hlavě nic, na nohou rozedrané bačkory. Hledím na něj s otázkou kde se tu vzal a proč stojí v té zimě před vchodem do Kanape…?
– No…já jsem anděl Rafael a dostal jsem za úkol podívat se na předvánoční atmosféru zdejších seniorů.
– Ty jsi anděl? A kde máš křídla ? Cha, cha, cha…
– Koukni ! Tady pod plédem…
– No fakt! Já myslela, že máš něco upito a blázníš?
– My andělé neholdujeme alkoholu. Jen sem tam usrkneme mešního vína, když v kostele nikdo není. Jmenuji se Rafael, patřím k planetě Merkur…tam nahoře jsem hlavním andělským pomocníkem při léčení lidí tady dole.
– Víš co, Rafaeli ? Pojď dovnitř. Zrovna dnes v Kanapi potkáš naše seniory, protože…vždyť to víš – blíží se vánoční svátky. Musíme trénovat…
– Dík za pozvání, v té košili tam ale nemůžu, tak se usadím na tvém rameni a budu neviditelný, jo?
– Myslíš, že tě unesu? Kolik vlastně váží takový anděl? Haló! Kde jsi?
– Hádej! Už ti sedím na rameni a můžeme vstoupit do toho vašeho Kanape.
A tak jsme vstoupili. Tedy já. v Kanapi to bzučelo jako ve včelím příbytku. Na stolech bohaté vzorky vánočního cukroví, sem tam osmažené řízečky a dokonce nazdobené chlebíčky. Nálada úsměvná…no komu by se nechtělo usednout mezi kamarády a přátele? Silva kmitá s kávičkou a sklenkami vína, až za ní vlaje sukénka. Odhadem – je tady přes 50 lidí! Volná židle se naštěstí našla i pro mě…Vládík hladí klavír…bezva atmosféra. Co nám ještě chybí?
– Hele, kdo to sem přišel? To přece nejsou senioři, že?
– Víš kdo? Náš primátor Jiří Štábl a vedoucí sociálního odboru Iva Tichá. Oni nás vždycky navštěvují při nejrůznějších akcích seniorů. V březnu budeme mít členskou schůzi v budově Krušnohorského divadla a oni tam určitě nebudou chybět.
– Co to pan primátor tahá z tašky?
– PST! Teď nám něco hezkého řekne…
Zatím co primátor Štábl popřál všem hezké vánoční svátky, paní Tichá vyndala z tašky porcelánové hrnečky zdobené vánočními obrázky a leporelo fotografií Teplic. A ještě „odemykací klíč“ na nákupní vozíky. Milé dárky…
Po chvilce se rozjíždí kulturní zábava. Tvoří ji vědomostní kvízy, první se týká vánočních zvyků, druhý zjišťuje, co víme o svém těle. Bavíme se dobře, ale mám pocit, že Rafael na mém rameni pochrupuje…
– Co se děje? To jsem se lekl! Jééé, vy umíte zpívat i koledy? Kdo to tady hraje na kytaru a kdo šimrá tamburínu?
– Milý Rafaeli, my toho umíme! Tak třeba Eva založila náš pěvecký kroužek a hraje nám na kytaru. Já bubnuji na tamburínu, Ála rachotí „vajíčkem“…atd. A to si představ, že v Kanapi začal běžet pod taktovkou Mirka turnaj ve stolním tenisu, taneční kroužek organizuje jeho žena, cvičíme také jógu a rekondiční tělocvik, na jaře opět vyrážíme na pěší túry – ty budou mít na starost Pavel a Petr…no nesměj se, to nemá nic společného s naším prezidentem!
– Takže já jsem tady naprosto zbytečný, co?
– Ale Rafaeli, nejsi! Každý člověk potřebuje anděla strážného. Hlavně o Vánocích máme rádi zázraky a každé objetí s milým člověkem nám přináší radost a potěšení.
– Tak to jsem rád! Vyřídím „šéfovi“, že jsem tady našel milé lidi, kteří mají rádi život! Tak já letím…
No… a je fuč ! Věřím, že nám tady anděl Rafael zanechal možnost naladit se na jeho energii, která pomáhá k celkové harmonizaci a souladu v psychické i fyzické oblasti.
Hezké vánoční svátky plné lásky a přátelství!!!
Věra Lukášková, SPCCH Teplice