Pečovatelství je náročné povolání, které vyžaduje nejen fyzickou sílu, ale především empatii, trpělivost a odolnost vůči stresu. Každý den se pečovatelky setkávají s lidmi, kteří potřebují pomoc nejen s běžnými činnostmi, ale také s důstojným zvládáním stáří nebo zdravotních problémů. O své zkušenosti se podělily Kateřina Kašíková a Michaela Kuperová, které pracují v Domově pro seniory Střekov. Hovořily o tom, co je k této práci přivedlo, jak vypadá jejich běžný pracovní den, ale také o radostech a těžkostech, se kterými se při péči o seniory setkávají.
Co vás přivedlo k práci pečovatelky? Bylo to vaše dlouhodobé přání, nebo jste se k tomu každá dostala náhodou?
Kateřina a Michaela: Chtěla tomu náhoda. Obě rády pomáháme lidem, a protože jsme bohužel neudělaly maturitní zkoušky na zdravotní škole, tak začít pracovat jako pečovatelka nám přišlo nejblíže k našemu oboru.
Jak vypadá váš běžný pracovní den? S jakými situacemi se nejčastěji setkáváte?
Obě: Náš běžný pracovní den spočívá v péči o seniory. Naše pracovní náplň je především pomoc s osobní hygienou, zajištění stravy, dopomoc s každodenními činnostmi.
Přiblížíte nám, jaké vlastnosti a dovednosti jsou podle vás pro práci pečovatelky nejdůležitější?
Obě: Člověk, který si přeje být pečovatelem, musí umět být hodně empatický, vřelý, vstřícný a hlavně odolný vůči stresu.
Co považujete za nejtěžší aspekt své práce? A co vás naopak nejvíc těší?
Obě: Nejtěžší aspekt pro pečovatele je smíření se smrtí jako takovou. Těší nás, když můžeme lidem zpříjemnit poslední chvíle jejich života.
Jak se proměnila péče o seniory nebo osoby se zdravotním postižením v posledních letech?
Obě: Změn proběhlo hodně. Klade se důraz na péči, která respektuje jejich jedinečnost a důstojnost. Nejde jen o pomoc v každodenním životě, ale o to, aby se klient cítil v bezpečí, vážený a stále součástí společnosti. Když péče vychází z porozumění a empatie, může přinést nejen komfort, ale i pocit hodnoty a jistoty. Přístup ke klientům je stále kvalifikovanější a vše dělá lépe proškolený personál. Jsou zapojeny více modernější technologie.
Máte nějaký silný nebo emotivní příběh ze své práce, který vám utkvěl v paměti?
Michaela: Příběhů máme plno. Jednou mi v bývalé práci zkolabovala klientka, kterou jsme s kolegy resuscitovali půl hodiny do příjezdu záchranářů, ale klientka přes všechnu naši snahu zemřela. Poté jsme zjistili, že měla plicní embolii a nedalo se ji zachránit.
Kateřina: Poznala jsem v práci klientku, která shodou náhod byla dobrou kamarádkou mojí prababičky, která zemřela, když jsem byla ještě malá. Klientka mi ráda o mé prababičce vyprávěla, a tím jsem si k ní vytvořila hlubší vztah než k ostatním. Když klientka zemřela, tak mě její smrt hrozně zasáhla.
Jaký je váš pohled na dostupnost a kvalitu pečovatelských služeb v Česku? Co by se podle vás mohlo zlepšit?
Obě: Rozhodně je více seniorů než samotných domovů pro ně. Takže by pomohlo mít více domovů nejen pro seniory, ale i pro lidi se zdravotním postižením.
Přidat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.