V rámci znovuotevření Památníku Terezín, ke kterému došlo 12. května 2021, se návštěvníkům neotevírají pouze jeho stálé expozice, ale také 3 výstavy dočasné. Jedná se o výstavu koláží Vladimíra Noska pod názvem Fragmenty, kterou lze vidět v prostorách předsálí kina Malé pevnosti, dále pak o výstavu amerického malíře Marka Podwala Kadiš pro Dabrowu Bialostockou, ta je k vidění ve foyeru kina Muzea ghetta v Terezíně.
Obě výstavy budou k vidění pouze do konce května, délku jejich trvání silně zasáhla pandemie onemocnění Covid-19 a s ní související uzávěra objektů Památníku Terezín. Třetí výstavou v pořadí je výstava českého sochaře a malíře Jiřího Sozanského a jeho dalších 6 kolegů umělců. Výstava je umístěna ve dvou velkých celách IV. dvora Malé pevnosti i v přilehlých samotkách.
Výstava Jiřího Sozanského a kol. nese jméno Pevnost 1980. V roce 1980 se v prostorách Malé pevnosti v Terezíně podařilo zrealizovat rozsáhlý environmentální projekt s názvem Pevnost. Projekt se shledal s pochopením a podporou tehdejšího vedení Památníku Terezín, reprezentované ředitelem Václavem Novákem, nemalou měrou k tomu přispěl garant celé akce – ředitel Národní galerie v Praze profesor Jiří Kotalík. Vernisáž výstavy, která byla v rámci tohoto projektu na závěr uspořádaná, byla shrnutím výsledků tříměsíčního tvůrčího sympozia, kterého se umělci zúčastnili, a kdy, slovy Jiřího Sozanského,
„Malou pevnost prakticky neopustili. Každodenní práce na objektech (včetně sobot a nedělí) byla velkým fyzickým i psychickým vypětím, které bylo třeba zvládnout. Byla to škola života, kterou jsme všichni prošli se ctí.“
Již v průběhu sympozia instalovali umělci do cel jednotlivé artefakty. Projekt si kladl za cíl reflektovat nejen minulost, ale vyjadřovat se k povaze totalitních režimů v širších souvislostech. Tím se cítil komunistický režim dotčen a z pochopitelných důvodů to nemohl přejít. Padala slova o ideologické diverzi a byly silné tlaky vernisáž výstavy zakázat. Jiřímu Sozanskému se nakonec podařilo vernisáž spolu s výstavou prosadit, když varoval tehdejší vedoucí odboru kultury při OV KSČ v Litoměřicích, že případný zákaz výtvarného projektu na půdě Památníku Terezín povede ke kritice v zahraničním tisku a k pro komunisty nechtěné publicitě celé akce. Vernisáž nakonec proběhla, nicméně za asistence příslušníků tehdejší Veřejné bezpečnosti se psy. Z lokální úrovně se problém přenesl na úroveň Ministerstva kultury a ÚV KSČ a účastnící sympozia se dostali do hledáčku StB. Jak k tomu dodává Jiří Sozanský: „Důležité bylo, že se ve sporu s ideology stranického aparátu na naši stranu postavili bývalí vězni nacistických lágrů, které náš zájem o období druhé světové války a nacismu těšil“. Tlak na vedení Památníku Terezín nakonec vedl k tomu, že byla výstava na IV. dvoře ukončena a artefakty rozmetány.
Protože se instalace a jednotlivé artefakty z roku 1980 fyzicky nezachovaly, museli nyní tvůrci výstavy pracovat s fotodokumentací. Záměrem pro výstavu bylo vytvořit v prostředí IV. dvora multimediální projekt v identickém prostoru jako v roce 1980 tak, aby byl divák vtažen do děje stejně jako jeho účastník.
„Památník Terezín plánoval realizovat výstavu, která by 40. výročí tohoto jedinečného projektu připomněla, již v loňském roce, nicméně epidemiologické podmínky nám to neumožnily. Dohodli jsme se proto s autory na jejím přesunutí na letošní rok“, vysvětluje Stanislav Lada, mluvčí Památníku Terezín.
„Výstava bude k vidění v Malé pevnosti do 31. října, termín slavnostní vernisáže ještě nebyl s tvůrci dohodnutý, nicméně se rýsuje na začátek října,“ dodal Lada.
