První schůzku Josefa s Marií zpestřila výstava obrazů a veřejný koncert v parku. Pak následovala procházka k jezírku. Marie je nadšena, i když jí hlady kručí v břiše: Tak on je i na kulturu, čili nepatří k těm obyčejným dědkům co jsou líní na krok. Josef tajně trpí. Z koncertu má z dřevěné lavičky otlačený zadek, ve výstavní síni obrazů bylo hnusné chladno a té procházky k jezírku má také dost. „Jdeme na pizzu!“ zavelí a chytí Marii za ruku. „Určitě máš hlad!“ Jak je pozorný a laskavý, tetelí se Marie a cupitá k pizzerii.
A teď přichází další krok sblížení: „Zvu tě zítra k sobě domů na kávičku „ říká Josef a zamilovaně hledí do očí své dámy. Ta neříká ani ANO, ani NE. Mlčení je přece souhlas! Marie má dobře nastudováno co a jak. Dokonalá žena má být v kuchyni služkou, dámou ve společnosti a děvkou v posteli. Ach, jak to zvládnu? Hlavně tu třetí roli?
Příroda je spravedlivá…stáří není pro sraby!
Už ve 40 letech začíná člověk špatně vidět na blízko…a jsou tu brýle na čtení! To už příroda nabízí svoji laskavost. Když se totiž senior zadívá na ženu, tak díky dalekozrakosti nevidí její vrásky. A toho musí Marie využívat. Ona to ví. Jak si muž nasadí brýle na čtení, tak musí prchnout! Zásadně sedí k oknu zády, mírné šero totiž „vymazává“ vrásky. Decentní šero je vhodné i v ložnici. A když chce Josef ozářit místo činu lampičkou, tak je dobré do ní našroubovat žárovku s červeným nebo zeleným sklem. Barevné žárovky mají v OBI. Působí to tajemně a nedokonalost stařeckého těla se v té barevné záři ztrácí.
Gravitace nemá slitování
Marie smutně vzdychá, že její bradavky už nejsou tak zvědavé jako dříve. Josef si už pár let pořizuje kalhoty a trenky volné v rozkroku, kde jsou ty časy, když se mu šourek vešel do dlaně. Takhle nějak se třou ryby bělice. No ale co dělat, když je pořád půl šesté? Lepší už to nebude. Marii nechybí tolerantnost. Toho chlapa prostě chce! Vždyť je to úzkoprofilové zboží. Vždyť je to ohrožený druh. Muži prý nestárnou, ale najednou to s nimi sekne a jsou navždy pryč!
Marie nabídne, že se příští schůzka může uskutečnit u ní v bytě a že při té příležitosti uvaří dobrý oběd, nebude chybět upečená buchta. Josef se zdráhá, že jako ne, že ji nechce zneužívat, ale už teď mu tečou sliny. Takže se na Marii usměje tím nejkrásnějším způsobem, falešný zub docela dobře drží v dásni. Marie vůbec netuší, že se touto velkorysou nabídkou pozvolna řítí do podřízené role kuchařky, uklízečky, tolerantní milenky a Josef ji chválí se slzami v očích, že jen díky ní opět začíná žít. Marie je šťastná.