Nebývá zvykem začínat článek seznamem, dovolte nám nicméně pověstnou výjimku potvrzující pravidlo. Otázka pro kuchaře, když do jednoho hrnce dáte postupně vepřovou kýtu, žebra, brambory, hlávkové zelí, červené fazole, řepu, mrkev, cibuli, česnek, bobkový list, pepř, sůl, zakysanou smetanu, čeká vás ve finále…? Body si připisují všichni ti, kteří si odpověděli boršč. V kadaňském Domově pro seniory jeden takový měli, a nebyl to boršč ledajaký. Může mít polévka svůj malý příběh? Ano, může.
Ten náš je vlastně celkem prostý, přesto úžasně lidský. Je to příběh o dobrotě, přátelství a úctě ke stáří. Na jeho začátku stojí pravidelná aktivita Domova, Mezigenerační setkávání, a studentky prvního ročníku kadaňského Gymnázia Julie s Nastěnkou, které do zařízení v rámci zmíněné akce se svojí třídou zavítaly. Běžné dopoledne, běžný průběh. Obě mladé slečny se sem ovšem později ještě vrátily, tentokrát samy a s úžasným nápadem. Při své první návštěvě a povídání s klienty přišla řeč také na oblíbené téma, tedy jídlo. A protože jsou obě dívky původem z Ukrajiny, stočila se slova i na místní kulinářský poklad, boršč. Od povídání k nápadu a následné realizaci nebylo daleko, kde je vůle, je i výsledek. Tím stávajícím jsou krom fantasticky uvařené polévky, pravého ukrajinského boršče, noví přátelé, a to vůbec není málo.
Zdeněk Moravec, MSSS Kadaň
