Povedená dovolená

  •  

V našem domově, zde na Ruské, nápadů není nikdy dost a od slov není daleko k činům. Při vyprávění u kafíčka jsme vzpomínali na naše cestování, pobyty. Paní Jarmila před nějakým časem navštívila několikrát termální lázně Harkány. Moc se jí tam líbilo, hodně na ně vzpomínala a tak padl takový „jiný“ nápad, že se zkusíme rozjet na dovolenou a to zrovna tam.

Věděli jsme, že zařizování není pro nás maličkost a budeme potřebovat pomoc. Dcera Dana se našeho nápadu ujala, začala jednat a vše potřebné zajistila u cestovní kanceláře Čedok Teplice. A pak už se jen čekalo na den odjezdu. Měli jsme odjet moderním autobusem přizpůsobeným seniorům, s rampou, která poslouží při nástupu i výstupu. Před cestou bylo nutné zvážit zdravotní stav a všechny další okolnosti, aby se vše mohlo zvládnout. A protože vím, že nemám v sobě mnoho disciplíny vůči svému zdravotnímu stavu, požádala jsem Jarmilku, aby na mě dohlížela a držela nade mnou tvrdou ruku, ujala se této role a podařilo se jí to na výbornou.

Nachystali jsme se a vyrazili. Cestovali jsme přes noc, vyjíždělo se ve 20:00 hodin. Jízda byla dlouhá, ale příjemná. Sotva jsem dosedla, usnula a vzbudila se až ve 4:45, 20 km před Harkánama se slovy „Kdy už budeme konečně na hranici se Slovenskem?“ a to se začal smát celý autobus. Během cesty jsme totiž třikrát stavěli na 20 minut, a o tom jsem já ani nevěděla.

Během chvíle jsme byli v cíli před hotelem. Uvítala nás příjemná atmosféra, prostředí, milý personál, všude plno květin, převážně levandule všech možných barev a odstínů. Linula se z nich nádherná vůně, všude sytá zeleň stromů, nejvíc nás upoutali vzrostlé, mohutné až tajemné platany.

Harkány – lázeňské město, které je proslavené teplými minerálními prameny, obsahující mnoho blahodárných prvků, působících na pohybové ústrojí, např. hořčík, sodík, draslík, sirné směsi, fluór, jód, lithium a mnoho dalších. Pobyt v této průzračné a „zázračné“ vodě, teplé 28 stupňů je velmi příjemný a ozdravný. A my si toho všeho užívali plnými doušky. V druhé polovině září byla obloha azurová, hřejivé sluneční paprsky a proudící teplé prameny navozovaly klid a pohodu, radost a pokoru k tomu, že si toto můžeme dopřávat.

Ochutnali jsme nejen opravdu výbornou tamější kuchyni, ale i výborný Tramín a zmrzlina…tak, ta byla skvělá. Ani o zábavu nebyla nouze, celá parta byla pozvána na místní farmu na vinobraní. Opět, výborné vínko, skvělá kachnička s červeným zelím, za doprovodu místního muzikanta nás vše tak rozjařilo, že došlo i na tanečky. Všichni jsme se povzbuzovali navzájem a společně se bavili při žhavých čardášových melodiích, to víte, tančit s chodítkem je trochu složitější, ale když spustí skvělá muzika a je bezva nálada, tak i s chodítky či holemi to jde. A my na chvíli odhodili své pohybové problémy. Užili jsme si to opravdu moc. A ani další dny nebylo pro nudu žádné místo. Koupání v bazénech, jídlo, kávičky, zmrzlina, povídání s dalšími, podobně naladěnými lidmi….

Mě bylo fajn i proto, že jsem měla nad sebou Jarčin pomyslný „bič“, který mi často říkal nepřeháněj a nebo…pomalu, nebo povzbuzoval „to dáš, seš dobrá“. Obě jsme měli radost, že všechno dopadlo dobře, v našem věku je člověk přeci opatrnější. Za to jsem moc vděčná. Závěr: Tento zážitek nám dal velmi mnoho, z našich myslí a srdcí jen tak nevymizí, nám se potvrdila životní moudrost: „NIC NENÍ NEMOŽNÉ“. Poznali jsme, že i v našem věku a „stavu“, při dobré partě jde prožít něco výjimečného, hezkého a zajímavého. Pevně věříme, že nám zdraví a situace dovolí, abychom mohli příští rok jet znova, a na to se už nyní těšíme.

Jana Matoušková, PDSS Dubí, Ruská ulice