Trmičtí senioři, kteří se co týden pravidelně setkávali v klubu, neklesají na mysli. „Všechno jednou skončí,“ říká šéfka klubu Eva Tomsová. Generace dnešních seniorů toho zažila už hodně, a tak je koronavirus nezlomí.
„Občané za minulého režimu měli civilní obranu. Roušky a respirátory byly na všech pracovištích a školách. Měli je dokonce i koně,“ vypráví a dodává: „Zažili jsme rok 1968, kdy po silnicích jezdily tanky a na nich regulovčíci. Kdyby si některý z nich tehdy vzpomněl a „pokropil“ nás, tak celá fronta na potraviny, která byla ve trojstupu a nejméně dvacet metrů dlouhá, by byla pryč.“
Senioři podle ní mají doma neustále zásoby potravin. Připouští, že současná situace na trmické seniory působí chmurně, ale jsou šťastní, že alespoň počasí jim dělá dobrou náladu. „Voláme si, děláme každodenní práce a nestěžujeme si. Někdo šije roušky a spolupracuje s městským úřadem, který je následně rozváží místním seniorům a doručuje i objednané obědy,“ uvádí předsedkyně trmického klubu.
O samotě senioři z jejího okolí prý nejsou. Většina z nich žije v rodinných domech se svými potomky, kteří se o ně starají. Nikdo jim také nebrání v tom, aby pracovali na svých zahrádkách. Trmický společenský život je nyní okleštěn ale až vše skončí, klub zase začne aktivně fungovat.
„Naši senioři se mohou těšit na rekondiční pobyt v Sezimově Ústí, kam se chystáme už po jedenácté. Těším se tam na výlety do okolí. Určitě navštívíme překrásný Jindřichův Hradec, Třeboň či renesanční perlu Slavonice,“ těší se.