Náš cíl? Kadaň a Františkáni

Foto: klaster-kadan.cz
  •  

Pršelo, jen se lilo, ale nevzdali jsme to. Jako poslední utíkala k našemu autobusu jedna z účastnic zájezdu a vzala to doslova skokem plavmo! Výsledek? Naštěstí žádné vážné zranění, i hůl to přežila, ale chodník seniorce viditelně odřel tvář.

Řidič autobusu, poté zařadil rychlost, a už jsme mířili k cíli naší cesty. Tím byla Kadaň – Františkánský klášter 14 svatých Pomocníků, který stojí v čele všech kadaňských památek. Stěrače na „přídi“ autobusu unaveně stíraly kapky deště a my – účastníci zájezdu čekali, že slova naší vedoucí Ivanky Fojtíkové a jejího pomocníka Míry Kalabzy se splní. Prý už v 11:00 hodin přestane pršet a Kadaň ozáří sluneční paprsky… Nestalo se tak!

Naše brblání ale záhy zmizelo, když jsme se konečně ocitli v cíli – před nádherným klášterem! To jsme ještě netušili, že obdivuhodně dochovaná středověká stavba skrývá sklípkové klenby a barokní mobiliář. Celý klášterní chrám zdobí nově restaurované renesanční malby. Tak takhle to tehdy vypadalo. Tady seděli v dřevěných lavicích skromní Františkáni a jejich mysl plula někde hodně vysoko…“Svatý Acháci, kéž láska ke kříži sblíží nás s Kristem v každé obtíži, dá útěchu, až úzkost dolehne, jak nyní, tak ve chvíli smrtelné…“ zněla prosebná píseň.

A jaké byly počátky kláštera coby nejstaršího poutního místa 14 svatých pomocníků v českých zemích? Ty jsou opředeny zajímavou a strašidelnou legendou. Kdysi na jeho místě  stálo městské popraviště, na němž byl pověšen jistý šlechtic, který se spikl proti panovníkovi. Jo, jo, tenkrát nebyla žádná svoboda slova…ani trošku. Proto byl šlechtic odsouzen k trestu smrti oběšením. Když jej odváděli na popravu, začal litovat svého činu a prosil svaté pomocníky, patrony Boha o odpuštění. A stal se zázrak! Odsouzený sice visel na šibenici celé tři dny a tři noci, ale nezemřel. Kanadští radní ho proto osvobodili, asi měli černé svědomí. A zároveň přeložili popraviště na opačný konec města. Na místě zázraku pak vystavěli kapli Čtrnácti svatých pomocníků. A bylo to.

Nohy už nás pěkně bolely, v žaludku to kručelo, a tak jsme se svobodně rozprchli po městě. Někdo šel na oběd, jiný na kávu a dortík, další zvídaví senioři si nenechali ujít návštěvu zajímavých míst Kadaně. Zaujala nás například radniční věž – kadaňská dominanta – z počátku 16. století, která měří 53,7 metrů. Hned vedle stojí barokní morový sloup z 18. století. Vábí i procházka Katovou uličkou, která je uzoučká pouhých 66,1 cm. Takže naši senioři, kteří šli na oběd anebo dortík, tam jen nahlédli, ale odvahu neměli. Co kdyby, že?

Čas běžel, a tak jsme museli spěchat k autobusu. Ten páteční výlet 20. října do Kadaně se skutečně vydařil. Nutno dodat, že jsme zase byli vzorní a disciplinovaní cestovatelé. Už to asi umíme.

Věra Lukášková, SPCCH, Teplice