Krok do neznáma?

Foto: spaleneporici.cz
  •  

Stojíme nad roklí nebo stojíme na břehu třpytivého moře? To nikdo z nás, na začátku nového roku, neví. Optimisté se těší, co nového zpříjemní jejich život, pesimisté s chutí hledají budoucí problémy… Zdá se, že k těm odhodlaným udělat první šťastný krok v roce 2024, patří i 44 našich seniorů SPCCH Teplice, kteří se v čele s Mirkem Kalabzou společně vydali na sklonku roku 2023 do Spáleného poříčí. Za volantem autobusu seděl Michal Zeman, který šéfuje i provozu zámeckého velkostatku, který pochází z 18. století. Tady jsme se uložili ke spánku. A co nás těch 6 dní čekalo? Bylo toho mnoho.

Půlnoční černé nebe náhle ozářil rudý oheň. Venku byl slyšet křik lidí a pláč dětí. „Hoří, hoří! Utíkejte do lesů. Švédové jsou tady a podpálili celé město!!! Zachraňte se!“  Tak tedy jen tak v nočních košilích a pyžamech utíkáme. Plameny jsou nenasytné! Místní lidé nám se slzami v očích vysvětlují, že to není poprvé, co hoří jejich město. „To víte, třicetiletá válka…“ Cože? Jasně, že to byl sen! První noc v cizím prostředí, znáte to.

V následujících dnech se dozvídáme, že Poříčí v době třicetileté války opravdu několikrát vyhořelo. První písemná zmínka pochází z roku 1239 a v 17. století se k názvu města Poříčí připojil i doplňující název Spálené. Městečko v podhůří Brd leží v nadmořské výšce 417 metrů a nachází se v okrese Plzeň – jih. Žije zde přibližně 3000 obyvatel. Městečkem protéká říčka Bradava.

Je tady pohoda a místní lidé nás při potkání zdraví. Jsou totiž pyšní na dominantu svého městečka – původně renesanční zámek, barokní špejchar, nebo třeba fara, kostel sv. Mikuláše ze 14. století. Není divu, že historické jádro města bylo vyhlášeno roku 1992 historickou památkovou zónou. Budeme mít vůbec čas všechno navštívit a prohlédnout si to? Proč ne? Kdo se umí rozdvojit – tomu se to podaří.

Ještě za námi jede Ledecká dudácká kapela Libora Valečka. Tu jsme stihli, ale břišní svaly nás bolely od smíchu. Hudebníkům nechyběl šarm a vtip. Dlaně nás pálily od potlesku! V následujícím čase se nám představil skvělý houslista Milan Brouček, člen Plzeňské filharmonie a zároveň primáš Cimbálové muziky Milana Broučka. Hrál na housle v hodnotě 100 tisíc korun a nás se zmocnily emoce, které se projevily leskem v  očích. Bylo to krásné, na závěr jsme při potlesku všichni stáli. Houslistu čeká, kromě jiného, i koncert v pražské 02 Aréně společně se zpěvákem Václavem Noidem Bártou. Bude to v listopadu, už dnes je obrovská poptávka po vstupenkách.

Ale to ještě nebyl konec všemu. Dostali jsme se do atmosféry první republiky, když jsme navštívili státní zámek Mníšek pod Brdy. Někteří z nás absolvovali běh, spíše pochod, berušek a broučků, který tradičně pořádá místní Sokol. Na účastníky čekalo 6 kilometrů, ale také 6 občerstvovacích stanic. Mňam!

A konečně silvestr! Jídelna, původně konírna, velkostatku byla skvěle vyzdobena a my všichni jsme se začali dobře bavit. Náš čerstvě zrozený taneční kroužek nám předvedl v kostýmech, černé sukně, bílé blůzky, co vše se děvčata a dva pánové, kteří měli sombrera, naučili a lze říci, že se jim to podařilo! Pravděpodobně je čeká nabídka představení od České televize, pokud budou pilně pokračovat a nenechají ztuhnout seniorské kosti.

O půlnoci cinkly sklenky a než jsme se všichni vzájemně objali a opusinkovali, tak bylo zítra. Jitro a … žádná kocovina, žádné shánění po kyselých okurkách… akorát Spálené Poříčí začalo plakat, že už odjíždíme. A pršelo celu cestu domů do Teplic. Tak, milí senioři: JDEME NA TO! Těch pár měsíců roku 2024 lehce zvládneme!

Věra Lukášková, SPCCH Teplice