Král fotbalového míče Jan Skorkovský v rekordmanském důchodu

Jediný muž, který uběhl maraton a kopal si přitom míčem, který mu ani jednou nespadl, Jan Skorkovský je už šestým rokem v rekordmanském důchodu. Teplický veterinář ve své třicetileté kariéře podle odhadů natrénoval 40 tisíc hodin, naběhal 70 tisíc kilometrů a napočítal neuvěřitelných 170 milionů doteků s míčem.

V roce 2011 jste oznámil odchod do rekordového důchodu. Opravdu jste se od té doby o něco ještě nepokusil?

Rekordmanskou    kariéru jsem  ukončil  speciálním  rekordním výkonem ve znamení „fotbalového  čísla“  11,  protože celý  můj  život  je  „fotbalový“. Stalo se dne 11. 11. 2011 v 11  hodin  11 minut.  Délka  výkonu 11   minut,  v akci  11 nejoblíbenějších rekvizit (fotbalový míč, tenisák, kostka, vajíčko a další). 11  doteků u disciplín na místě, 11  metrů u disciplín v pohybu. Celkově jsem stihl 60 různých výkonů. Rekord byl symbolicky ustanoven v domově důchodců, ve „městě rekordů“ v Pelhřimově. Ještě rok jsem potom jezdil na vystoupení  a „dokopal“  se  tak definitivně  do  důchodu.  Když jsem jel z poslední akce z Lubné, bylo mi šedesát. Rekordům jsem věnoval rovných třicet let. V  průměru  každých  osm  dní padl jeden národní nebo světový rekord. Dle celkové bilance 1361 rekordů je to celkem jednoduchá matematika. Extrémní  mnoholetou  zátěž  už  nutně  musel  vystřídat  odpočinek a celková regenerace.

A co vlastně dělá rekordman na odpočinkuv posledních letech?

Tělo bylo mimořádně vyčerpané. Na čtyři roky jsem musel míče i kopačky zavřít do skříně. V  archívu  jsou metráky dokumentů, tisíce fotek, certifikátů, stovky  hodin  video  kazet  atd. Vše vytřídit a udělat v kariéře pořádek je ale pro mě horší, než dělat rekordy. Jsem též akvarista, sběratel, houbař, starám se o kočičky z útulku atd. Mám  manželku,  syna,  dvě dcery a zatím tři vnoučata. Už jsem  se  ale  zase  fyzicky  vzpamatoval a poslední rok trénuji téměř jako zamlada. V průměru  dvě  až  tři  hodiny  šestkrát týdně. Už to není obživa, takže více s nadhledem. Stále dostávám nabídky na vystoupení, zájemce ale odkazuji na mé o čtyřicet let mladší nástupce. Brzy mi bude pětašedesát a snažím se venku být nenápadný. Když běžím  po  lese  a kopu  tenisák, úplně  mi  stačí,  když  mi  fandí jen veverky. Bez pohybu žít nemohu.

Rád bych se vrátil na začátek. Jak jste se dostal k tomu, že budete dělat rekordy s fotbalovým míčem a švihadlem? Jaký byl váš první?

V  roce  1982  pořádal  časopis  Mladý  svět  celostátní  soutěž  v přeskocích  švihadla  na deset  minut.  Finále  ve  vyprodané hale Slávie Praha v Edenu jsem vyhrál v československém  rekordu  2130  přeskoků. Rekord  stále  platí,  konkurence u    nás i    na Slovensku dosud nepřekonala  magickou  hranici  desetiminutovky,  dva  tisíce přeskoků.  Následoval  československý rekord pro limit pět minut, odvysílala ho i televize. Moje švihadlové šílenství trvalo deset let. Hodinové tréninky, rychlostí tří až čtyř přeskoků za vteřinu v rytmu hudby, šestkrát týdně.  Sedmý  den  regenerace v    bazénu v Praze Podolí i se saunou a párou. Celkově odtrénovaný objem byl odhadnut na 30 milionů přeskoků. Odměnou byly všechny tehdejší  československé  rekordy v  mužské  kategorii  na  rychlost  i vytrvalost.  Až  na  jednu výjimku všechny platí dodnes. Nejdéle jsem skákal šest hodin non-stop, rychlostí 10 tisíc přeskoků  za  hodinu.  Tři  rekordy byly  uznány  jako  světové  (vytrvalost na jednu, dvě a tři hodiny),  dva  z nich  zatím  nikdo nepřekonal. U    fotbalových   rekordů, mimo celoživotní trénink s míčem,  pomáhala  i kondice  ze cvičení  se  švihadlem.  Speciální  intenzívní  nácvik  individuálních  fotbalových  dovedností  začal  na  vysoké škole v Brně v roce 1972.   Prvních dvou  fotbalových  československých  rekordů  jsem  se dočkal  po  čtrnácti  letech v  únoru  1986  v Trnavě, v  televizním seriálu Rekordy  pro  každého.  Fotbalově s  míčem  ve  vzduchu  jsem byl nejrychlejší na 200 a 300 metrů. Stejný rok v listopadu jsem na závodním okruhu Velké ceny v Brně fotbalově dopravil míč vzduchem na absolutní světovou vzdálenost 45 km.

Podle dostupných informací máte registrováno 1361 rekordů, ale ve skutečnosti jich bylo více, protože u toho nebyli rozhodčí. Víte přesně kolik?

Zhruba  tisícovka  rekordů navíc padla především v rámci různých vystoupení. Bylo to obvykle ke zpestření programu. Rekord na místě a bez přípravy měl ohlas, podobně jako například různé divácké soutěže. Bez rozhodčích, osvědčení a certifikátů nelze tyto započítat. Doloženo a ověřeno je 1100 národních a 261 světových rekordů.

Jak se dělaly rekordy za minulého režimu, dnes máme agenturu Dobrý den, ale jak se před 40 lety registrovalo do  Guinnessovy knihy rekordů?

Předchůdcem agentury Dobrý den z Pelhřimova, která má od roku 1991 exkluzivitu v    dozoru nad veškerými rekordy  v  České  republice,  byl Český Guinness pan Ladislav Kochánek  ze  Slaného.  Vydal na téma rekordů několik knih, jeho unikátní rozsáhlý archív zdědila  právě  uvedená agentura.  Mám schovaný článek  z Mladého  světa  z    roku 1987,  ve kterém mě   pan Kochánek označil  za svého   nejoblíbenějšího rekordmana.  Pokud nebyl  u rekordu  pan  Kochánek osobně, byl nutný notář, svědci,  ověřený  pořadatel, příslušná  razítka,  fotodokumentace,  případně  novinový  článek.  Na  festivalech rekordmanů  v zahraničí, kde jsem stihl zhruba dvě stovky rekordů, vše vždy zařizoval pořadatel, vystavoval  i vlastní  certifikáty.  S centrálou Guinnessovy  knihy rekordů  v Londýně  jsem  do  roku 1990   několikrát také komunikoval. Na  základě  jejich  speciálních pravidel   bylo jednání  zdlouhavé  a složité. Na  dva  výkony mi odepsali, že na ně není žádné srovnání, jsou tedy jediné svého druhu (fotbalový míč a tenisák z Liberce na Ještěd roku 1987 a 1988). Na  maraton  s fotbalovým míčem  v Praze  z roku  1990 mám  Guinnessův  certifikát s  podpisem  již  nežijícího  zakladatele  Guinnessovy  knihy Norrise McWrithera. Tento výkon byl 21 let uváděn ve většině  celosvětových  vydání. Přibližně se jednalo o 25 milionů  prodaných  výtisků  ve stovce  zemí.  Zápis  přímo  do Guinnessovy  knihy  je  vzácnost.  Je  to  nejprodávanější kniha s autorskými právy a každoročně se v  ní  objevuje  pět  až deset  Čechů.  Fotbal jsem, co se týká českých  jmen,  zastupoval po většinu uvedených let sám.

I s neoficiálními rekordy máte přes 2000 triků. Jak jste vymýšlel takové množství nápadů, co se vše dá udělat?

Mělo  to  dlouhý,  postupný vývoj.  Intenzívně  jsem  cvičil  nové  možnosti  a neustále přemýšlel, co a jak dál. Každý úspěch  přinesl  další  nápady, neúspěch nikdy nesměl odradit, naopak, bylo třeba v úsilí přidat.  Dovednosti  na  místě, všemi částmi těla, (kromě rukou), ve stoje, v lehu, sedu atd. Postupně jsem se snažil trefovat do rytmu hudby, přidával  pohyb,  zvyšoval  rychlost, hledal obtížné terény. Zkoušel různé nové míče všech velikostí i   druhů, včetně šišek. Zvládnout tenisák je např. podstatně  obtížnější  než  fotbalový míč. Míček na ping pong nebo stejně velký hopík z tvrdé pryže mají zase úplně odlišné odrazové  vlastnosti.  Na  třímilimetrovou antiperli musíte mít speciální cit i dobrý zrak. Fotbalově se dá postupně zvládnout  i pecka,  kostka,  mince, hokejový puk, slepičí vejce, žárovka atd. Kombinace míčů se švihadlem také přidá pár zajímavých disciplín. Deset roků speciálního tréninku  a miliony  kopů  do  tenisáku  na  odrazové  stěně  mi např. umožnilo vstoupit do tenisu. Show na tenisovém kurtu  bez  rakety,  proti  klasickému tenistovi, je jeden z mých originálních  nápadů.  Podobně se vše odehrávalo při snaze spojit fotbal s atletikou. Nikdo předtím to nedělal, nebyl vzor ani konkurence. Dokázat s míčem fotbalově maraton, přejít území státu, zdolávat hory, to vyžadovalo  navíc  i speciální vytrvalost. 55 let jsem trénoval  a vymýšlel  nové  možnosti.  Odhadem  jsem  vyzkoušel 20   tisíc  různých  dovedností, triků a sestav. Každý můj rekord i neobvyklý výkon je jiný, k  těm vytvořeným jsem se už nikdy nevracel. V  rukopisu  fotbalové  encyklopedie  mám certifikátem  potvrzeno  26 463    různých  dovedností  ve  volném stylu. V knize pana Kochánka Co člověk dokáže z roku 1991 je uvedeno, že mám už za sebou  100 milionů  fotbalových doteků.  Stejný  název  dostal o  rok později půlhodinový dokument, který se mnou natočila Česká televize. Od té doby uběhlo téměř dvacet let, hodně  fotbalových  doteků  i kilometrů  přibylo.  Poslední  odhad hovoří o větší vzdálenosti uběhnuté  s míčem  fotbalově ve vzduchu, než je dvakrát po rovníku kolem zeměkoule. Podmínkou zvládnutí triku či sestavy je velký počet opakování.  Lehké  dovednosti  se lze naučit za několik dní, obtížné  za  měsíce  nebo  i roky. Dnes  je  dostupných  mnoho příkladů a inspirací, co a jak se dá s míčem dělat. Stačí nahlédnout  do  nekonečné  nabídky  videoklipů.  Já  musel vystačit  s vlastními  nápady a fantazií.

Máte ještě nějaké životníplány, ať rekordové nebo něco, co ještě musíte udělat a na co mátekonečně čas?

Ohledně sběratelského koníčka na mě čeká tisíce hodin práce. To už asi nebudu moci stihnout,  protože  ve  frontě před  tím,  čekají  jiné  aktivity a  plány. Z archívu bych rád dal dohromady  zhruba  desetidílnou kroniku všeho podstatného ohledně kariéry, desetkrát sto  stran.  Toto  bude  dlouhá mravenčí  práce  a moc  se  do ní  zatím  nehrnu.  Do  sedmdesáti  by  možná  ještě  mohlo pár desítek rekordů padnout, pokud mě nezradí zdraví. Mě hodně láká ta kulatá magická tisícovka!

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*