Ve čtvrtek 15. června se rozjel turistický vláček ze Zámeckého náměstí v Teplicích za dobrodružstvím, které se nachází na hoře, jíž Tepličané říkají Doubravka. Ve vláčku cestovali nadšení senioři, kteří se scházejí v teplické kavárně Kanape v Lípové ulici. Vláček se prodral přírodou kolem velkého rybníku, který je zatím bez života, potom kolem opic a vesele si to mířil do lázeňské čtvrti. Po chvilce jsme se už dostali k patě Doubravské hory. Vláček zakvílel a začal stoupat do nadmořské výšky 392 metrů. Byla to napínavá chvilka! Ale na parkoviště jsme přece jen dojeli. Vyběhli jsme na prostranství zámku a začali se kochat lázeňskými Teplicemi z ptačí perspektivy. Nádhera!
Historie hradu Doubravka se datuje od 15. století, kdy jej na vrcholu hory dal vybudovat Jakoubek z Vřesovic. Na počátku 17. století byl hrad přestaven na pevnost. Za třicetileté války se hradu několikrát zmocnila cizí vojska, byl proto roku 1655 z císařského rozkazu pobořen. V letech 1884-85 zde nechal teplický kníže Clary-Aldringen vystavět pseudogotickou imitaci hradních budov, která sloužila jako výletní restaurace. Do původní výše byla vystavěna západní věž hradu, která sloužila jako rozhledna. Od padesátých let dvacátého století patřil hrad státu a tehdy se také ustálil název hradu na Doubravku.
Dominanta území mezi Středohořím a Krušnými horami přitahovala odedávna pozornost a byla opředena pověstmi. Podle nich byl na vrcholu kopce pohanský chrám starých Slovanů a později klášter, který jiná pověst klade do míst, kde stojí bývalý doubravický dvůr, spojený prý podzemními chodbami s hradem na Doubravské hoře a s Kyšperkem.
Původní program seniorů měl obsahovat návštěvu zbrojnice, ale nějak to nevyšlo, a tak jsme smutně seděli na lavičkách a popíjeli kávičku, pivo a mlsali zmrzlinu. To jsme však netušili, že přísloví „Vše zlé je k něčemu dobré“ skutečně funguje. Před seniory se objevila zapálená fanynka Doubravky a prý: „Pojďte, podíváme se spolu do rytířského sálu a také vystoupáme na věž hradu“, vyzvala nás mezi informacemi o hradu, paní Blanka Tušerová. A tak jsme rádi poslechli. Hole nehole, berle, neberle…Ale ta neskutečná krása nahoře!
V nitru hory prý už 700 let spí tajemní rytíři. Čekají na chvíli, až bude lidu v Čechách nejhůře, aby mu přišli na pomoc. ( je vidět, že rytíři mají dost tvrdý spánek…) Potůček na úpatí bývá často zkalen odpadem z koníren uvnitř hory. Na stráni leží kameny, v nichž se objevují vytlačená kopyta koní. Hodinu před půlnocí se zjevuje u brány, jež zůstala z původního hradu, tajemný jezdec nesoucí svou hlavu pod paží. Ujíždí pak cestou přes Černý rybník na Supí horu (hrad Kyšperk). Na severním úpatí kopce se nachází velký křemencový balvan zvaný Kámen čarodějky Vely.
Svahy Doubravské hory pokrývají rostliny, které mají čarovnou moc a vykvétají pouze jednou za padesát let. Zvláštní květ utržený nevinnou rukou dává svému nálezci šanci osvobodit dvořany, kteří jsou po dlouhá století zakleti na Kyšperku. Na Kyšperk vede z Doubravky tajná chodba, kterou za květ ukáže krásná lovkyně Běla, někdy také nazývána Velou. Jde ale o nebezpečný úkol, protože bájná lovkyně je zrádnou čarodějnicí, jež se objevuje v mnoha pověstech spojených s Teplickem.
Jedna z dalších pověstí zmiňuje čarodějnici, která uhranula každého, kdo zabloudil do doubravských lesů. Křikem vyhnala i veškerou zvěř. Dlouho se nenašel nikdo, kdo by zlou čarodějnici přemohl. Až jednou! Toulavé nohy zavedly k Doubravce statného rytíře. Čarodějnice na něj použila všechna svoje kouzla. Strhla se bouřka a silný vítr začal valit ze skály kameny. Po ohnivých slinách, jež zlá žena na rytíře chrlila, zůstaly dodnes na svazích hory otvory. Rytíř se ale nezalekl a na poslední chvíli svým kopím strhl čarodějnici ze skály. Na jednom z kamenů, které jsou dodnes pod vrcholem Doubravky, zůstaly vytlačené stopy a drápy po zlé čarodějnici.
Další mýtus spojuje název hory s knězem, jenž měl dceru Doubravku. Ta jednoho dne tančila na hradbách tak zběsile, že neudržela rovnováhu a spadla na kameny, do kterých vytlačila svá chodidla. Kámen leží na úpatí kopce směrem k doubravickému dvoru, kde žil kněz s bájnou Dubravkou. Tak! A zazvonil zvonec, pohádky je konec.
Naše oranizátorka zájezdu Silvie Helwigová si konečně mohla vydechnout. Mladá žena toho zvládá více než dost a přitom jí nechybí úsměv na rtech. Silva funguje jako vedoucí Denního centra pro seniory v Kanapi, kde pořádá například zájezdy na hrady a zámky, ruční práce, besedy, taneční zábavy, doprovází seniory do divadla… je to už více než rok kdy dostala jako terénní pečovatelka příležitost stát v čele tohoto dění. A povedlo se! P.S.: Výlet se díky podpoře teplického Magistrátu vydařil. Vláček zadarmo, povídání zadarmo, hezké počasí zadarmo…no kdo by nejásal?
Věra Lukášková, SPCCH Teplice