Josef Dvořák: Odložme trápení tohoto roku do koše

  •  

Komediální herec, dabér a moderátor Josef Dvořák se jako důchodce necítí. Rád sportuje a udržuje si dobrou kondici. Vůbec byste nehádali, že za dva roky oslaví osmdesátku. Chtěl být mořeplavec, nakonec ale, pro radost nás všech začal hrát a hraje dodnes. Prezident mu letos udělil státní vyznamenání.

Vyrostl jste v Kadani, působil jste v ústeckém Kladivadle. Jak na ty roky v Ústeckém kraji vzpomínáte?

Hned po válce se celá naše rodina přestěhovala z Vysočiny do Kadaně. Tam jsem chodil do školy, vyučil jsem se a šťastnou náhodou se potkal s Kladivadlem. Bylo to úžasné autorské divadlo a jeho šéf Pavel Fiala mi nabídl spolupráci. Dostal jsem malou roličku ve hře „Máslo“, netušil jsem, že se jedná vlastně o konkurz a byl jsem přijatej. V pětašedesátém roce Kladivadlo dostalo nabídku vystupovat pod hlavičkou Státního divadla v Ústí nad Labem a to pro mě znamenalo stěhování.

Vracíte se k nám na sever Čech, máte tu třeba ještě rodinu, přátele?

V Kadani bydlí moje dcera Monika Andělová s rodinou. Ona pracuje v tamním Domově pro seniory a čas od času mě přemluví, abych jejich sympatické staříky navštívil a povyprávěl si s nimi. Na druhém konci Kadaně bydlí moje neteř Dáška.

Zmiňujete návštěvy kadaňského domova, tam chodíte docela často?

Ano, stal jsem se totiž patronem Domova pro seniory v Kadani. Tam se vracím rád a vždy jsou ta setkání s místními staroušky krásná.

Chtěl jste být vždy herec? A přemýšlel jste někdy o tom, co byste dělal, kdybyste hercem nebyl?

Já vlastně nikdy hercem být nechtěl. Chtěl jsem jezdit po moři, být automobilovým konstruktérem, ale dopadlo to jinak. Kladivadlo mě vytrhlo ze snění a nabídlo mi za to nakouknout do světa.

Měl jste to štěstí hrát s mnoha legendami. Hrál jste stovky rolí. Na jakou roli a na koho rád vzpomínáte?

Ano, natočil jsem stovky rolí, ale nedokážu se extra pro jednu rozhodnout. Některé snadno zapadly, ale velká řada jich utkvěla divákům v paměti. Takže bych se spíš vašich čtenářů zeptal já… která role byla podle vás nejlepší?

Každý rok se v televizi reprízuje seriál Hospoda. Jak na toto natáčení vzpomínáte?

Vzpomínám (smích), protože kolem naší chalupy v českém ráji proudí spousta turistů a někteří na mě volají přes plot „Kachna, jak se máš?““ Takže vidíte, že mám denně seriál připomínaný vděčnými diváky.

Vodníci. To je postava, kterou vám nikdo neodpáře.

V muzikálu Divotvorný hrnec je hlavní postava vodník Čochtan. Text téhle vodnické legendě nádherně napsal Jan Werich. A napsal ho nepřekonatelně. Mám tu možnost si Čochtana zahrát v naší divadelní společnosti, takže tím pádem po žádném jiném hastrmanovi nepokukuju.

A klasika jsou vámi namluvené večerníčky…

Kouzlo těchto večerníčků není pouze mojí zásluhou. Při natáčení jsme se scházeli s panem režisérem Bedřichem, autorem hudby Petrem Skoumalem a výtvarníkem, naším kamarádem Vladimírem Jiránkem. V téhle partičce se zrodily hlasy králíků Boba a Bobka a Maxipsa.

Letošní rok je poznamenán koronavirem. Co děláte, když nemůžete hrát nebo točit?

Pandemie nás zamkla na chalupě a každý chalupář vám potvrdí, že na chalupě se nebudete nikdy nudit. Špacíry, štípání dříví, sekání trávy, opravy na baráku, položení nové střechy, oprava komínů, oprava příjezdové cesty a čas od času vyjedu natáčet Humoriádu do pražského rozhlasu.

Na co nás můžete pozvat, až se zase začne hrát?

Na repertoáru máme v současné době dvě hry S Pydlou v zádech a Čochtan vypravuje.

A co vlastně máte raději? Divadlo nebo natáčení?

Na prvním místě vždycky bylo a je divadlo. Dívat se do očí diváků je daleko větší zážitek než zírat do kamery. Víte, jaká je to radost, když se po představení lidi zvednou a začnou tleskat.

Ve svém věku už jistě máte nárok na odpočinek, ale prozradíte nám, na čem pracujete, co připravujete?

V důchodu jsem prý už řadu let. Ale vůbec si nevzpomínám na okamžik, kdy jsem se důchodcem stal. Snažím se udržet si co nejlepší kondici. Takže rád hraju tenis, ale v současné době, když jsou kurty zavřené, tak hraju zápasy jenom v duchu. A stejně tak i trénuji. Poslední dobou vyhrávám jeden zápas za druhým. Kéž by to tak zůstalo (smích).

Ohlížíte se za něčím ve vaší kariéře s nostalgií? Máte ještě nějaké přání, které byste chtěl, aby se vám splnilo?

Nostalgie není na programu. Okolo nás je tolik věcí, které jsme ještě nestihli. Jako jsou filmy, knihy nebo cestování. Takže naším cílem je udržet se v dobré pohodě.

Co říkáte na to, že se pan prezident rozhodl vám udělit státní vyznamenání za zásluhy v oblasti umění? A co na to říkali vaši nejbližší?

Nečekal jsem to, že takové vyznamenání dostanu. Ocenění pana prezidenta si velice vážím a můžu říct, že celá moje početná rodina se radovala se mnou. Pro vyznamenání si příští rok rád půjdu. A s manželkou si ten večer patřičně užijeme.

Blíží se Vánoce, jak je Josef Dvořák slaví?

Na chalupě. Vánoce ve městě si už vůbec nedovedu představit. Jenom nám poslední roky chybí sníh a mráz a půlnoční chumelení.

Jak to máte s dárky? Kupujete je předem nebo třeba na poslední chvíli?

Dárky jsou můj největší problém (smích). Do poslední chvíle nevím komu a co, protože žiju v přesvědčení, že všichni už všechno máme. A tak na poslední chvíli brouzdám Mladou Boleslaví a každému koupím nějakou pozornost. Ono to prostě bez těch balíčků pod stromečkem nejde.

Co byste našim čtenářům popřál do roku 2021?

Aby všechno trápení odložili s kalendářem tohoto roku do odpadkového koše a s novým rokem všichni omládli, zkrásněli a začala se jim každým dnem plnit všechna jejich přání.

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*