Už přes čtyřicet let baví publikum. Skvělý komik, herec a hudebník, ale také takzvaný poslední Krušnohorec a tak trochu i hypochondr. To všechno je Josef Alois Náhlovský rodák z Mostecka, který v prosinci oslaví dvaasedmdesáté narozeniny. Rád vzpomíná na své bavičské parťáky Josefa Mladého, Karla Šípa nebo Petra Novotného.
Jste vystudovaný pedagog? Učil jste někdy?
Vystudoval jsem češtinu a dějepis na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Učil jsem pouze jeden rok. K úlevě tehdejšího krajského školského inspektorátu jsem v roce 1977 řady pedagogů opustil (smích).
V Ústí už prý nebydlíte. Vracíte se na sever za kamarády?
V Ústí nad Labem mám dodnes trvalé bydliště. Pořád se cítím jako Ústečák. Mám zde i celou plejádu přátel. S některým se přátelím už více než čtyřicet let.
Jak se vám severočeská metropole líbí, máte tu nějaká oblíbená místa?
Protože hodně jezdím po celé naší republice, můžu to porovnat. A bohužel musím konstatovat, že ve srovnání s jinými městy, jako je Ostrava nebo Liberec, tak mi zdá, že Ústí poněkud zaspalo. Spousta věcí vzala za své v minulém režimu, například hlavní Masarykova třída nebo třeba budovy okolo náměstí, ale i dnes některé nové věci v rámci architektonického koloritu mi nesedí. To musím zmínit třena budovu u divadla nebo obchodní centrum Forum.
Je něco, co vám ve městě vysloveně vadí, a naopak?
Vadí mi, že v podstatě na náměstí není večer skoro kam jít. Dříve zde byly podniky, kde hrály kapely, byly diskoték a to teď chybí.
A najdete na Ústí i něco, co se vám líbí?
Samozřejmě, líbí se mi a mám rád Severočeské divadlo opery a baletu, mám rád Klíše, kde bydlím a dominanty jako jsou hrad Střekov nebo zámeček Větruše.
Jste velmi aktivní člověk. Píšete, vystupujete, máte kapelu. Co děláte nejraději?
Pořád jsem ve svém ranku aktivní. Když to situace dovolí, tak už velkou řádku let jezdím po republice se zábavným pořadem Minipárty s Karlem Šípem. Mám kapelu Kozí boky, která hraje muziku ve stylu Oldies a se kterou jsme letos v září pokřtily nové album. Občas hrávám v litvínovském Docela velkém divadle, lidé mě můžou vidět v představení „Hoří má panenko“ a roli mám třeba i v ústeckém divadle v muzikále Noc na Karlštejně. A co se týče psaní, tak autorsky jsem činný v dětské literatuře. Napsal jsem Vykutálený pohádky.
Vaše scénky a vystoupení s parťákem Josefem Mladým jsou nepřekonatelné. Jak na něj vzpomínáte?
S Pepou Mladým jsme byli nejen partneři na jevišti, ale i přátelé, v podstatě jsem ho považoval za člena rodiny. Potkali jsme se v Ústí nad Labem v nějaké kapele a dělali jsme spolu jako profesionální komici bezmála čtyřicet let. Moc mi chybí. Rád vzpomínám na naše legendární scénky pro kolegy z různých kapel na hotelech, kde jsme se scházeli po skončení představení. Ale i pro lidi jsme s Pepou Mladým, ale i Karlem Šípem zábavných scének natočili v televizích mnoho. Řadu z nich si můžete pustit na internetu.
A jak vzpomínáte na své působení ve skupině Fešáci? A spolupráci s Petrem Novotným?
Ve skupině Fešáci jsme účinkovali zhruba patnáct let. Petr Novotný je geniální bavič. S Karlem Šípem jsme konstatovali, že takový bavič, který utáhnul tři televizní Silvestry za sebou jako on, není. Bylo to přes stovku bavičských výstupů a pokaždé s dobrou pointou. To by dnes nedalo dohromady ani pět komiků najednou. Po těch letech před ním musím smeknout. To dnes nedokáže myslím nikdo.
Zmiňoval jste kapelu, která se jmenuje Kozí bobky? Proč zrovna takhle?
Moje kapela se jmenuje Kozí boky podle toho, co z ní hudebně vypadává (smích). Ovšem některé ty bobky jsou zlaté, oldies hity.
Tvrdíte o sobě, že jste poslední žijící Krušnohorec? Co tím myslíte? Máte Krušného hory rád?
Krušnohorce jsem si vymyslel, protože mi bylo líto, že u nás na severu v okolí Krušných hor nemáme žádný známý folklór, vyjma toho Sudeťáckého. A tak vznikly Krušnohorci, slovanský kmen, který tady kdysi žil. Je zajímavé, že když vyšla mapa krušnohorského osídlení až po Mnichov, taky si někteří němečtí přátelé stěžovali, že takový kmen dějiny neznají. Byli uraženi. On totiž český humor je pro cizinu většinou nepochopitelný, jako třeba takový Jára Cimrman.
To, že jste hypochondr, je pomluva? Nebo jste fakt „hodně obezřetný“ co se týče vašeho zdraví? J
Nejsem hypochondr. Jsem většinou nemocný. Apropó i hypochondrie je nemoc a má diagnostické číslo. Pamatujte si moje heslo „Zdraví přeje připraveným“.
Máte rád aktivní odpočinek nebo raději relaxujete nic neděláním?
Nejvíce si odpočinu při představeních. Nic nedělání mě ubíjí. Proto přátelé pracujte a u toho se i bavte.
Prozradíte nám nějaké plány do budoucna nebo žijete takzvaně okamžikem?
Plány do budoucna nemám. Kdoví co nám budoucnost přinese. Jsem lehký skeptik.