V čele dětského pěveckého sboru Koťata stála 40 let Eva Koupilová. Za tu dobu se děti zpívající pod jejím vedením stal doslova legendou.
Nejenže vystupovaly a dojaly tisíce diváků, ale často spolupracovaly s českými umělci na jejich projektech. Koťata ale letos končí, protože sbormistryně odchází na zasloužení odpočinek.
Proč po čtyřech desetiletích Koťata končí?
Už dávno jsme si říkávala, skončím v padesáti, pak v 55, v šedesáti. Stále jsem se rozhodovala, ale nemohla jsem se s Koťaty rozloučit. Ale stále častěji jsem v poslední době cítila, že jsem se nevěnovala rodině tak, jak bych měla. Hlavně manželovi, který vlastně byl duší sboru. Vždy, když vedete sbor, tak to musí být se souhlasem vašeho partnera. Protože bude za vás v domácnosti dělat spoustu věcí. Měli jsme tři děti a on se o ně staral. Protože když přišly ze školy, já jsem byla na zkouškách. Pak jsem přišla domů a byla jsem unavená, protože před zkouškami jsem ještě chodila do práce. O víkendech pak jezdil sám na chalupu, protože jsme měli vystoupení nebo mimořádné zkoušky. Tak bych mu to chtěla vynahradit. Dokud ještě můžeme na nohy. On má hrozně rád turistiku a přírodu, tak se budeme procházet spolu držíce se za ruce. Abych mu splnila jeho přání, protože on stále plnil ta má. A skládal nám texty. A taky synovi, který mi dnes vše vrací tím, že je úspěšný zpěvák (David Deyl pozn.red.).
Jak to vzaly děti?
Všimla jsem si, protože děti to tuší, že na posledních zkouškách je to takové dojemné. Parta kluků začne zpívat píseň, kterou má ráda a já jim chci říci – kluci, tuhle píseň zpíváte pro mne. Cítím, že se mnou soucítí. Že je jim líto, že se budeme loučit.
A nenašel se někdo, kdo by Koťata převzal?
Pokoušela jsem se někoho najít. Hlavně z řad Koťat, kterým je dnes nějakých 24-25 let. Dívky po střední či vysoké škole. Bohužel nikdo se nenašel, nikdo to nechtěl. Ale neznamená to, že by členové sboru skončili se zpěvem. Většina z nich se dala na sólový zpěv. Protože Koťata vždy byla sborem sólistů. Takže ZUŠ v Ústí a Chabařovicích budou našich dětí plné. Některé děti půjdou do sboru PF k paní Zemanové a další pak do Chlumeckého dětského sboru Josefa Říhy. Ani jedno Koťe nezůstane bezprizorní. Ony jsou tak šikovné, že je každý chce.
Chystáte nějaký závěrečný koncert?
Na devátém ročníku Chlumeckého léta, který tu pořádáme. Chceme probrat repertoár od začátku až do dnešních dní.
Jak vlastně Koťata vznikla?
Vyrůstala jsem v učitelské rodině a tatínek byl úžasný zpěvák a houslista. Chodil zpívat do Sboru severočeských učitelů v Mostě, který měl velkou tradici. Jako malá holka jsem chodívala na jeho zkoušky po klavírních hodinách, které jsem v Mostě měla. Vždy jsem tím byla nadšené. Když jsem vystudovala, objevil se zde metodik hudební výchovy Petr Jistel. Prosazoval, aby hudební výchova a sborový zpěv začala již v jesličkách. Protože čím dříve se začne, tím dříve se děti naučí zpívat. A zval nás na jeho cvičení, a proto zpívalo tu hodně sborů. Když jsem nastoupila v Chlumci do školky, tak jsem založila po jejich vzoru Koťata.
Byl o členství zájem?
Nejdřív jsme si vybírala děti podle toho, jak umí zpívat. Pak jsem si řekla, že to není správné. Proto jsem po roce 1989 přijala každého, kdo přišel. A dostal šanci se naučit zpívat. Dítě, které pilně cvičí, je mnohem vděčnější, než to, které má talent. Hlavně tu byly děti z Chlumce, ale i z Ústí, kde bylo hodně maminek, které nám vždy dokázaly nesmírně pomoci. Ale máme i dívku z Duchcova či Teplic. Nejraději beru sourozence. Máme ve sboru třeba tři děti z jedné rodiny. My to tak měli doma. Všechny tři naše děti se věnují hudbě.
Kdy Koťata začala mít úspěch?
Brzy, výhodou byl náš repertoár. Na začátku jsme neměli dost písní. Jen ze zpěvníků a z roku 1953. My jsme ale potřebovali něco moderního, nového. Začal pomáhat můj manžel, i já jsem něco skládala. Pak jsme spolupracovali se severočeskými autory jako univerzitním profesorem Josefem Říhou, redaktorem Českého rozhlasu Janem Olivou, Slavojem Princlem, s profesorem Josefem Bůžkem a skladatelem a pedagogem Igorem Heinzem. Oni pak psali písně jen a jen pro Koťata. Tím jsme se dostali do popředí, protože jsme měli originální věci. Už dva roky poté, co jsme vznikli, se ptali z Barrandova, zda tu není někdo, s kým by mohli natočit dokument o zpívání dětí do týdeníku Rok dítěte. A vybrali nás, tím jsme se v roce 1979 dostali do povědomí veřejnosti. Šlo o filmový týdeník, který se promítal ve všech kinech v Čechách i na Slovensku. A dostalo se nám chvály od mnoha odborníků, za přirozenost našich dětí.
Jezdili jste na soutěže?
Jen ze začátku, později už ne. Protože jsme měli tolik zájemců o naše vystupování, že bychom ani nezvládali nacvičovat různé prvky na soutěže. My místo toho zpívali v Paláci kultury na Den učitelů a dělali řadu mimokrajských akcí. V Praze o nás říkali, že konkurujeme tamním sborům.
Je známé, že jste vystupovali s mnoha populárními umělci…
Po pravdě by asi bylo snazší vyjmenovat ty, se kterými Koťata nevystupovala, než naopak. Nemyslím ty současné samozřejmě. Třeba na Hvězdách vánočního nebe je šest nebo sedm interpretů. Čtyři nebo pět let jsme jezdili na vystoupení s Danielem Hůlkou. Zpívali jsme s Václavem Neckářem, na desce Darině Rolincové, Danu Landovi. Mnoho věcí jsme dělali díky studiu Logic. A nás tam často volali k někomu. Třeba jsme natočili desku s Karlem Šůchou a jeho skupinou Laura a její tygří. Stále říká, že je to jeho nejprodávanější deska.
Když zavzpomínáte, co bylo to nej?
Jednoznačně Karel Svoboda. V mládí to pro mne byl génius a vždy jsem snila, že bych s ním mohla spolupracovat. A on jednou přišel na natáčení Dana Hůlky. Před námi zpívali Bambini di Praga a Karel Svoboda za mnou přišel a říká – Mně se nelíbí, jak to nazpívali. Nemohli byste to zkusit přezpívat, my to tam přidáme, aby to bylo dětské a hravé. My začali zpívat a on vždy přišel a poznamenal – Já nechápu, čím to je. To je úžasné. A na konci mi řekl, že to je ve mne. A nakonec Bambini vyndali a dali tam nás. Jsou to dvě nádherné věci – Znít jako zvon polední a Ať láska. Tak toho si opravdu vážím.
Mluvila jste o synovi Davidu Deylovi, který je dnes populárním zpěvákem. Jak vlastně začínal? V Koťatech?
Začal zpívat už ve třech letech s Koťaty. Pamatuji si, že byl na vystoupení k deseti letům Koťat. Tehdy to byla píseň o ježkovi, kterou složil manžel a pan Oliva a měl v ní sólo. Už v něm intonoval. Ale pravdou je, že když byl ve sboru, tak strašně zlobil. Asi proto, že jsem byla jeho máma a oni pak kluci trochu provokují. Pamatuji se, jak neustále líbal a tahal za sukni jednu holčičku. Tak ho pak odvedli. Lidi ale pak říkali, že to je škoda, tak ho zase přivedli. Ale nakonec zlobil tak, že jsme ho vyloučili. Ale pak se polepšil a začal s námi jezdit na koncerty s Danielem Hůlkou. Byl vždy Danovým zpěvem fascinovaný. Když byl malý, učil se na piáno a nechtěl moc hrát. Ale od sedmé třídy se vše změnilo. Nemohli jsme ho dostat od piána. A pak sám, my jsme to opravdu nechtěli, protože víme, jaký je show byznys řehole, šel na konzervatoř. Když jsem ho přivedla v profesorce Slavíčkové, ptala se, zda to chceme. Ale to chtěl on. Věnoval se kariéře od 15 let a dalších skoro 15 let mu trvalo, než se dostal do povědomí. Ale stále říká, že ještě není u cíle. Jsem na něho pyšná.
Říkala jste, že se budete věnovat manželovi. To zcela zanevřete na hudbu?
Mnozí z rodičů a dětí tou hudbou žijí. Takže jsme si řekli, že kdyby někdo z našich přátel potřeboval, tak bychom se mohli sejít a třeba něco natočili. Uvidíme, co bude.
A co doma, zpíváte si?
No když přijdou děti, tak si najednou někdo sedne za piáno, a to se nedá nezpívat. A když přijde návštěva, tak to taky. V minulosti i tak, že se museli sousedi na noc raději odstěhovat.
A co kromě věnování se manželovi chystáte dělat?
Já velmi ráda uklízím. Takže udělám pořádek. Třeba ve fotkách, protože jsme je vždy házeli na jednu hromadu. Také musíme dát do pořádku náš dům. Jsme starší a musíme to udělat, dokud můžeme. Ale také zajít na koncerty, do divadla.
PROFIL:
Eva Koupilová
Zakladatelka a sbormistryně dětského sboru Koťata. Narodila se před 68 lety v Teplicích. Vystudovala pedagogickou školu a pak pracovala jako učitelka a následně ředitelka mateřské školy v Chlumci. V roce 1976 zde založila sbor Koťata.