S Petrem Kašparem jsme si tentokrát povídali o coververzích. Cover verze, jak trefně poznamenal Vašek Tůma, nemá nic společného s perverzí, i když to podobně zní.
Slovníky cizích slov vám ochotně vysvětlí, že v hudební branži to znamená přezpívání, převzetí, předělání původní verze písničky. Zpěváci obvykle sahají po slavných hitech a dávají jim jiné aranžmá, jinou podobu, podle svého naturelu.
Často se stává, že žák předčí mistra a coververze je úspěšnější než originál. Některé písničky byly přezpívány už tolikrát nejrůznějšími interprety, že je mnohdy pro laika už těžké určit která verze vznikla jako první. Vděčné k přezpívání byly např. hity z dílny Beatles, E. Presleyho, F. Sinatry, ale i další a další písničky, které obletěly svět bezprostředně hned v době svého vzniku, nicméně je spousta i takových, které se na výsluní vracejí už poněkolikáté a pocházejí třeba z dob dávno minulých, např. z časů, kdy byl moderní swing nebo z doby, kdy ještě svištěly kulky na divokém západě.
Samozřejmě, že se do nich otiskne inovativní kontext doby, která je oblékne do moderního hávu, a ten opět zestárne, než přijde další proces znovuobjevení. A tak to jde pořád dokola. Některé písničky, a je jich hodně, jsou prostě nesmrtelné a lákají stále nové a nové generace interpretů, aby jim vtiskli svůj osobitý výraz. Je na nás, které verze si vybereme k poslechu. Nuda to rozhodně není, protože i tady platí, že se nedá vstoupit do stejné řeky, ne proto, že by nám to snad bylo zakázáno, ale protože ta řeka už je dávno jiná. A tak je to s životem i s písničkami. Na příště Petr slibuje „probrat“ Mou vlast a její příběh.
D. Marková, Společenský klub Zvonkohra a spol.
Senzační senioři