Většina z nás, určitě všichni víme, jak je naše zem krásná! O to víc je bolestné, když nějaký pěkný kout nenávratně z krajiny zmizí. Kde kdysi byla louka, je skládka, na bývalém mokřadu je vyprahlá zem. Naši uživatelé v Domově sociálních služeb Meziboří o tom velmi dobře vědí.
Při svých výletech na místa jejich mládí se občas setkají s tím, že kde si hrávali, sportovali, prožívali první lásky je místo louky, zničené zákoutí. Navštěvují oblasti, které jsou překrásné, kde kvetou koberce lučních květin, rostou staleté stromy. Žijí zde vzácní živočichové, motýli, ptáci. Tůňky jsou plné čolků a žab. O jednom takovém místě nám jedno páteční dopoledne přišel vyprávět pan Daniel Pitek, laureát ceny J. Vavrouška a jeho asistent Petr Globočník Dis., a to o krajině v Severních Čechách pod Milešovkou. Aby se zachoval původní ráz krajiny, je nutné přírodu chránit! Ne vždy si poradí sama.
Pan Pitek nám vyprávěl například o tom, jak je velmi křehký vývojový cyklus modráska. Pokud se pokosí louka v jiném časovém období, než motýl potřebuje – pak se nevylíhne. Připomněl, jak je nutné udržet vodu v krajině. Většina odteče a zásoby vzácné spodní vody klesají. Při besedě jsme se dozvěděli o způsobech chovu ovcí – jejich pastvě, která prospívá lučním květinám.
Také jsme „zalétli“ do národních parků v Africe, kde ochránci zvířat nasazují své životy, aby ochránili mizející druhy zvěře. Téměř dvouhodinová beseda zaujala a uběhla doslova, jak voda. Připomněli jsme si, jak se chovat k přírodě a jak v přírodě. Jak můžeme všichni pomoci. Každý z nás může být užitečný, na věku přece vůbec nezáleží! Důležitá je naše snaha ochránit krásnou přírodu, českou zem!
Zdeňka Frühaufová, vedoucí oddělení domova pro seniory a domova pro osoby se zdravotním postižením, DSS Meziboří