Hrozba nákazou koronaviru uvěznila spoustu seniorů doma. Babička roku Ústeckého kraje a bronzová babička České republiky Miloslava Bálešová žije sama v teplickém bytě a proti osamění bojuje zpěvem, dobrou náladou a cvičením, které všem doporučuje. „Já jsem pozitivní. Cítím se dobře a daří se mi fajn. Všechno mám,“ říká.
Sledujete informace o šířícím se koronaviru?
Televizi sleduji, to si nenechám ujít. Důležité je, aby byli všichni poslušní a dodržovali, co se má, a pořád nenadávali na vládu a na ta přísná nařízení. Lidi mají řeči, ale ono to není snadné, kdyby to měli sami rozhodnout, tak na to nemá odvahu každý.
Jaké máte tipy na udržení pozitivní mysli a dobré nálady?
Zpívám si. Zpívala jsem i se Svěrákem písničku „Není nutno“. Otevřu si dveře na balkon a vyvětrám se. Tam si zahraji pasiáns, mám tam malý stolek, na který se mi vejdou karty. A také cvičím, já ráno nevstanu z postele, abych si nezacvičila. Na nákup si zajdu, mám to od domu kousek. Také si často s kamarádkami z klubu i s rodinou telefonujeme. Ale musím říct, že už se za nimi moc těším.
Vzpomínáte na soutěž Babička kraje a republiky?
Já doufám, že na podzim soutěž proběhne, bylo to moc fajn a ráda na to vzpomínám. Dokonce mi v klubu říkali, ať to vezmu znovu, ale já jim řek-la, ať si pěkně zase vyberou někoho jiného (smích). Já jsem ráda, že jsem to zvládla. Zeť mi finále z Olomouce natočil, tak si to také pouštím a vzpomínám na ta moje děvčata, co tam se mnou soutěžila.